O hádání z karet a lógru, aneb čtení mezi písmeny
14. Duben 2008 
„Tak to teda ne,” hřímal jinak rozšafný Josef po pohřbu. „Tetu Máňu si bral s holou řití, byli spolu rok a něco, a teď by měl Ivan shrábnout peníze, barák, všechen majetek? Něco musíme udělat!” Josefovi se málem z hlavy kouřilo, ale s pomocí nejužší rodiny se dostal na dosah nemalého majetku po tetě. Při dědickém řízení předložil závěť, podle níž teta odkazovala rodinný dům a úspory synovcově rodině. Na manžela zůstal snubní prsten a pár drobností. Jenže Ivanovi se závěť jaksi nezdála. To by se mu o ní přece Máňa určitě zmínila. Vždyť posledního čtvrt roku se od ní nehnul na krok a do poslední chvíle oba nevěřili, že by Máňu nemoc zlomila.
Myšlenka uspořádání letní olympiády v Praze rozdělila národ na dvě poloviny. Těžko však dnes říci, která půlka je větší a která menší. Agenturám pro sledování veřejného mínění občas vyjdou divná čísla. Chlapi v hospodě jen mávnou rukou. Spíše je slyšet odmítání. Kdyby tak ale bylo možné se přenést v čase dejme tomu do roku 2020 a sledovat při zahajovacím ceremoniálu ty, kteří jsou dnes hlasitě proti konání olympiády v Česku, jak srdečně a dojatě vítají sportovce z celé planety a jak někteří z nich, co ještě budou patřit mezi V.I.P., exhibují před TV kamerami s výroky, že oni byli vždycky pro. Jsme přece v Česku, že?
