Dopravní nehody v režii anarchie?
22. Listopad 2008 
ČSOB Pojišťovna vydala začátkem listopadu 2008 tiskovou zprávu, kde je uvedeno, jak od ledna 2009 postupovat v případě dopravní nehody. Pojišťovny - na rozdíl od státních institucí - cítí alespoň minimální morální povinnost informovat občana. „Novinka” vyplynula z novely zákona o silničním provozu (č. 361/2000 Sb. ve znění novel). Podle médií spočívá podstata novely ve změně finančního limitu škod vzniklých nehodou (byla stanovena na 100 tis. Kč) pro oznamovací povinnost. Policie ČR tvrdí, že se jí tím uvolní ruce pro plnění jiných úkolů. Je otázkou, jestli to občan pozná. Hlas lidu moc slyšet není, opět jen tiše nesouhlasí.
Kde jsou ty časy, kdy kriminalistický technik vyjížděl na místo činu s koženou aktovkou, ve které měl Flexaretu, argentorát v plastové nádobce, plochý štětec, několik daktyloskopických fólií, lupu, lžíci na daktyloskopování mrtvol, sádru, špachtli, gumovou misku, pásmo a pravítko, někdo i buzolu, několik obálek (později igelitových pytlíků) a notes s tužkou. V poválečné historii kriminalistické techniky v Československu to platilo převážně v první dekádě této doby. Pravdivost těchto slov je možné ověřit v Muzeu Policie ČR. Dnešní možnosti kriminalistických techniků jsou mnohonásobně lepší. Především díky tomu, že se rozvinul trh s těmito prostředky. Odkrývá se tak možnost naplnění pravidla kriminalistické expertizy „č. 1″, že kvalitní důkaz prostřednictvím znaleckého zkoumání lze učinit jedině tehdy, když jsou stopy správně zajištěny.
„Mám v ruce kopii dvou dopisů, které poskytly alibi. Pro smrt minimálně čtyř stovek lidí, pro trvalé následky stovkám a tisícům dalších, pro ochromení morální, politické, ekonomické i lidské jednomu celému národu…“ říká na kameru v úvodu filmu jeho režisérka 
Ve čtvrtek 23. října 2008 v Hotelu Ariston na Žižkově v Praze uspořádala Mladá fronta, a. s. a Český rozhlas 2 - Praha slavnostní akci Pozdrav Jeňýkovi Pacákovi spojenou se křtem básní Honzy Cimického „Stopami dláždění Madamoiselle Paris”.
Když jsem jel v roce 2000 na dovolenou do Skandinávie, z Prahy na Nordkapp a zpět, tam přes Norsko, zpátky přes Švédsko, dvakrát 4 000 km, tak mi jednu chvíli někde u severonorského městečka Alta prdly nervy, jak se jednoduše česky říká, a já na chvíli sešlápl pedál plynu k podlaze. Jet totiž prakticky celou cestu po E6 na sever „osmdesátkou” (jak je zde nařízeno), fakticky od sjezdu z dálnice kousek za Oslo, to vydrží jen silné povahy.