Letos uplyne 45 let od velké vlakové loupeže
3. Květen 2008 - Zobrazeno: 6,779 x
Ve čtvrtek 8. srpna, pár minut po třetí hodině ranní, se naplnil dlouho a detailně připravovaný plán, který se do dějin kriminalistiky zapsal jako velká vlaková loupež. Stalo se tak v roce 1963 necelých 80 kilometrů severozápadně od Londýna na železniční trati ze skotského Glasgowa do hlavního města Spojeného království. Poštovní vlak plný vyřazených bankovek malé nominální hodnoty, určených k likvidace, nikdo nestrážil. Strojvůdce Jack Mills a jeho topič snadno podlehli přesile lupičů, aniž padnul jediný výstřel. Pět roků policii unikal hlavní pachatel, Bruce Reynolds. I když banda patnácti zlodějů byla nakonec pochytána a odsouzena celkem k 307 letům vězení, z odcizených peněz se nalezla jen nepatrná část. Paradoxní na celém „geniálním” zločinu století bylo, že zkušené lupiče prozradily otisky prstů…
Tehdy před čtyřiceti lety vyřadila banda protřelých gangsterů dopravní signalizaci v určitém úseku železniční trati Glasgow - Londýn poblíž města Cheddington. Falešným signálem „stůj” banditi zastavili poštovní vlak, který převážel více jak 2,5 milionů vyřazených liber šterlinků. V přepočtu by to dnes bylo asi 1,3 mld. Kč. Poté přerušili veškeré drážní telefonní spojení. Nic netušící osádku lokomotivy čekající na signál „volno” přepadli.Topiče zneškodnil a strojvůdce omráčil ranou do hlavy Ronald “Buster” Edwards.
V té době další komplicové rozpojili soupravu. Když se strojvůdce Mills částečně probral z bezvědomí, Edwards jej donutil, aby popojel s lokomotivou a dvěma vagóny asi půl kilometru dál k mostu, kde zloději lidským řetězem vyložili z poštovního vagónu do dvou nákladních automobilů 120 pytlů nacpaných penězi a zmizeli.
Velká Británie byla nejdříve v šoku. Policie a další státní instituce byly vystaveny tvrdé kritice veřejnosti. Dobová karikatura je toho příkladem. S nemalou podporou médií začala část veřejnosti s lupiči sympatizovat. Bylo jí nekriticky podsouváno, že „loupež provedli gentlemani ze staré školy bez použití násilí”. Ačkoliv opak byl pravdou, legenda přežívala dál. Příběh například posloužil jako námět pro několik románů a filmů, z nichž nejznámější je snímek Velká vlaková loupež z roku 1979 se Seanem Connorym v hlavní roli.
Z pohledu dnešní doby se jednalo o jeden z prvních teroristických útoků organizované skupiny nebezpečných zločinců. Ostatně soudce Davies to nastínil už tehdy, v roce 1964, když při vynášení rozsudku řekl: „Nemějte o nich žádné romantické představy, jejich konání nebylo nic jiného než sprostý násilný zločin inspirovaný nesmírnou hrabivostí.”
Nicméně, přestože na místě činu se expertům ze Scotland Yardu nepodařilo zajistit prakticky nic, co by je mohlo nasměrovat na stopu po pachatelích, přesto jim přálo štěstí. Snad euforie ze snadno získaného bohatství, anebo panika z následného vývoje situace, zapříčinily, že i „geniální” lupiči po sobě zanechali usvědčující stopy.
Banda Bruce Reynoldse se po loupeži uchýlila na opuštěnou farmu nacházející se u vesnice Leatherslade. Byli přesvědčeni, že farma je v dostatečně bezpečné vzdálenosti od místa činu, a že je tam policie nebude hledat. Chtěli tam zůstat až do 11. srpna, než se situace zklidní.
Vidina bezstarostného života s miliony v kapse byla poprvé ohrožena v okamžiku, když se z rozhlasové zprávy dozvěděli, že policie se rozhodla prohledat každé stavení v okruhu 30 mil od místa loupeže. Jejich dočasný azyl zapadal do tohoto zhruba 50 kilometrového okruhu. Při balení a vyklízení farmy se zřejmě ve zmatku dopustili osudných chyb. Když policie dorazila do domu a všimla si mnoha podezřelých věcí, svědčících o tom, že zde nedávno pobývala skupina neznámých lidí, která navíc měla nejspíš na spěch, nenechala nic náhodě. Po několikadenním ohledání, při kterém policisté převrátili celý dům naruby, slavili první úspěch. Nalezli několik daktyloskopických stop, které jim daly jasnou odpověď, koho dům před pár dny hostil. Někteří z „nájemníků” totiž už měli záznam v policejních registrech a nikoliv pro nějaké legrácky. Do půl roku většina z patnáctičlenné bandy seděla za mřížemi, kromě hlavního podezřelého, Bruce Reynoldse. O tom se zatím díky médiím a lidové tvořivosti dál šířili legendy.
Z výslechů zatčených pachatelů začali detektivové Scotland Yardu pomalu sestavovat mozaiku celého příběhu. Reynolds se někdy počátkem roku 1963 dozvěděl o převážení vyřazených bankovek do metropole, kde byly úředně ničeny. Ostatně, tak to dělají centrální banky všude na světě. Reynolds si zprávu důkladně ověřil a postavil na ní svůj loupežný plán. K realizaci akce si vybral kumpány, kterým stanovil přesné úkoly.
Mezi nimi byl i zlodějský benjamínek, Ronnie Briggs, jenž se proslavil až následně. V roce 1965 uprchl z vězení a tak se vyhnul 28 letům tvrdého žaláře z třicetiletého trestu, ke kterému ho odsoudil soudce Davies. Briggs celé dlouhé roky pobýval v dobrovolném exilu někde v Brazílii. V roce 2001 ale na sebe opět upozornil a zase v záři reflektorů televizních kamer. Dobrovolně se vrátil do Británie, údajně si odsedět zbytek trestu. Ve skutečnosti si ale v té době třiasedmdesátiletý Briggs nejspíš spočítal, že po dvou mozkových mrtvicích a při celkově podlomeném zdraví bude pro něho lepší dožít v rodné zemi, právě kvůli vyhlášené lékařské péči a liberálnímu přístupu k nemocným odsouzeným.
Teprve tři roky poté, co utekl Briggs, se policii podařilo dopadnout Reynoldse. Po ukradených librách se ale slehla zem. Možná si je nakonec přece jenom užili pachatelé, kteří se po odpykání trestů v rozmezí od 20 do 30 roků vrátili do civilního života. Možná, že je stačil utratit nebo schovat na horší časy sám Reynolds. Času na to měl dost. O pravdivosti slov soudce Daviese, že „hrdinové” příběhu nazvaného velká vlaková loupež nebyli žádní milánkové svědčí rovněž to, že dva z účastníků byli po propuštění z kriminálu znovu trestáni - za pašování půl tuny drog. Další kumpán byl později ve Španělsku zavražděn. Ronald „Buster” Edwards spáchal v červenci 1994 sebevraždu.
V roce 1970 zemřel strojvedoucí Mills. Podle lékařské zprávy na leukémii, podle šuškandy podporované médii na ránu do hlavy, kterou mu po přepadení museli lékaři sešít několika stehy.
Velká vlaková loupež bude nejspíš i v budoucnu plnit stránky tisku, vábit literáty a filmaře ke ztvárnění, jako všechny podobné kriminální případy, při jejichž objasnění zůstal nezodpovězený nějaký otazník.
Z hlediska kriminalistického stále platí, že dokonalé ohledání místa činu je základem úspěchu. A že daktyloskopie je věčná…
(Podle: ČTK, BBC, rsk, Kronika 20. století)
Jan Hlaváček
