Jaká je role médií v boji s kriminalitou (1)
23. Květen 2008 - Zobrazeno: 4,861 x
RESPEKT 20/2008 z 10. května 2008 zveřejnil v článku Víme, co tě čeká snůšku polopravd, výmyslů, účelových fabulací a z kontextu vytržených informací na téma Národní databáze DNA. Už podtitulek je zavádějící: „Zdejší databáze DNA vzniká i za použití násilí, množí se obavy z jejího zneužití.”
Autor Tomáš Pavlíček se naprosto neorientuje v náročné odborné kriminalistické problematice, a prokázal dokonalou neznalost praktických kriminalistických metod a postupů obvyklých všude ve světě. Zařadil se tím do houfu pokřikujících, kteří se na povrchních populistických úvahách o ochraně osobnostních práv snaží vytvářet zdání o jakémsi „nebezpečí” z existence Národní databáze DNA v rukou policie, které ve skutečnosti neexistuje. Co je ale horší, jednoznačně se tím staví na stranu zločinu a zločinců, tedy na „obhajobu” těch, z jejichž strany existuje reálné nebezpečí pro společnost a její jednotlivé příslušníky. Ani jediná věta v celém článku nevysvětluje podstatu existence kriminalistických databází nebo PROČ je vlastně budován tak nákladný projekt, jakým je například Národní databáze DNA. Takže se opětovně táži: Jaká je role médií v boji s kriminalitou? Nebo snad lépe: Komu straní některá média?
A právě poznámkou na položené otázky začnu tuto glosu. Položil jsem ji už nesčetněkrát. Před generálními řediteli některých našich hlavních médií, stejně jako před řadovými novináři, před několika policejními prezidenty i svými bývalými spolupracovníky, před členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, před poslanci a dalšími různými osobnostmi. Otázka zpravidla zaujala, leč jen někdo má v odpovědi jasno. Většinou každý cítí, že neexistence cenzury uvolnila (mimo jiné) i prezentaci násilí. Vedle toho platí na mediálním trhu více než kde jinde tvrdá ekonomická pravidla (čím větší náklad či sledovanost, tím větší zisk; tedy, čím více senzací, krve a krutostí, tím větší zájem diváků a čtenářů - tak to prostě je!). Takže, kdo tvrdí, že porevoluční televize, noviny a další média - tento tygr ve společnosti - neovlivnily kriminalitu u nás, lže, nebo alespoň mlží. Ještě před pár lety se byl pan generální ředitel televize NOVA za takový výrok snad ochoten i soudit. Dnes už tuto jednoznačně prokázanou pravdu tvrdí nahlas renomovaní sociologové, psychologové, kriminalisté, učitelé a mnozí další. Možná, že si to uvědomují i samotní novináři, ale těm nezbývá než poslouchat pány vydavatele a majitele médií, takže se ve skutečnosti mohou za práci, která „propaguje” zločin, tak akorát stydět.
Na druhou stranu jsou zde atributy ochrany společnosti, v tom nejširším smyslu policie, justice, ale také škola a mnoho dalších institutů, třeba jako vládní úřady na ochranu toho či onoho. Rozebírat, kdo opravdu chrání a kdo vytváří nadbytečné pseudo-ochrany je nad rámec této glosy.
Ještě než učiním pár poznámek k názorům sepsaných redaktorem Respektu, nemohu se ubránit jisté poznámce, ale jak to říci slušně? Už dlouho jsem totiž nečetl nic tak hloupého, polovičatého a tendenčního, jako zmíněný článek. Kdybych na něj nebyl upozorněn kolegy z Kriminalistického ústavu Praha, rozhodně bych o něj nezavadil. Respekt totiž od jisté události s redaktory tohoto časopisu nečtu. Ale o tom jindy.
Zpátky k tomu, co napsal o Národní databázi DNA redaktor Pavlíček. Prý, cit.: „Analýzy DNA se mají stát hlavní policejní zbraní v boji proti kriminalitě, takže si české úřady získávání vzorků vynucují i násilím.” Tak to je snad nejhloupější argument v celém textu. Především, žádná hlavní ani vedlejší „kriminalistická zbraň” neexistuje. Pokud jsou za „zbraň” považovány praktické kriminalistické metody, postupy a prostředky, rozpracované kriminalistickou vědou, opírající se navíc o zákonná ustanovení, tak je třeba doplnit, že vždycky se jedná o komplex používaných metod… Jenže, ta opravdovská kriminalistika se studuje na vysoké škola a trvá to pak ještě mnoho let praxe, než o ní člověk něco ví. Opravdu nestačí podívat se na dva či tři přihlouplé americké seriály a myslet si, že už vím, co to je forensic science. A psát o tom rádoby moudré články. Bohužel, redaktor Pavlíček k těmto snílkům nepochybně patří.
A pokud jde o to násilí, na kterém je postavena struktura jeho článku. Nejspíš papouškuje jen to, co vyplynulo na povrch (nepochybně ve zkreslené podobě) po akci, při které byly zločincům odsouzeným našimi soudy za zcela konkrétní trestné činny, kteří se v r. 2007 nacházeli ve výkonu trestu, v souladu s platným zákonem, odebrány bukální stěry pro následné analýzy DNA. A to proto, že tito lidé jsou (jak bylo vědecky dokázáno) potencionálními pachateli nemalé množiny dosud neobjasněné trestné činnosti. A také proto, že ve věznicích možná sedí i lidé, kteří tam nepatří (tuto úvahu dnes nebudu rozvíjet).
Nevím, kde redaktor Pavlíček nabyl poznání, že cit.: „Kdo nechce dát dobrovolně, toho policisté povalí na zem a vypáčí mu ústa.” Je to samozřejmě dokonalá kravina, která se nikdy nikde nestala, ale dobře se to čte. A čtenář žasne! Ten, kdo neví o co jde, a chce si vylepšit svoji vnitřní nenávist k policii, musí nad takovou větou zaplesat. „Hajzlové jedni policajtský, mlátí nám naše ubohé trestance!!!” Říkám si, že si pan redaktor nedal tu práci, když je tak outlocitnej, a nezjistil si, kolik takových vězňů bylo povaleno na zem a byla jim páčena ústa z oněch cca 15 tisíc, kterým byly odběry provedeny. Asi se k němu nedoneslo, že odpor kladlo jen několik vězňů a až na výjimku nebyla snaha o jeho překonání. Tak zněl pokyn. Bohužel, nemám informaci, jak byl dořešen údajný exces.
A co víc! Překvapuje mě, že se pan redaktor nezabýval osobností a kauzou onoho odsouzeného, který „chudák” takto trpěl. Nebyl to třeba gauner, který znásilnil desetiletou holčičku, nebo který okradl důchodkyni a při odchodu ji zkopal do bezvědomí? Proboha, kde to jsme? Kdo vám dává právo, pane Pavlíčku, zastávat se zločinců a ještě při tom lhát a špinit práci policistů?
Pravda, nebyl jsem u onoho údajného případu násilí (stejně jako pan redaktor). Jestliže o něm hovoří ombudsman dr. Motejl, musím tomu věřit, protože má moji důvěru. Byl jsem to já, kdo doktoru Motejlovi představil celou problematiku kriminalistické genetiky při jeho návštěvě Kriminalistického ústavu Praha. Byl jsem u toho, když doktor Motejl odevzdal zcela dobrovolně a bez existence nějakého speciálního zákona svůj vlastní vzorek DNA do národní databáze, protože nabyl přesvědčení, že to není nic „nebezpečného” s ohledem na jeho osobnostní práva, naopak, že to může pomoci jemu samému (kdyby se dostal do neobvyklé situace). Byl jsem na jednáních, kde se ve spolupráci s kriminální policií a Vězeňskou službou akce odběrů bukáních stěrů vězňům připravovala. Vím, jaké dostali pokyny kriminalističtí technici a další příslušníci policie i Vězeňské služby, kteří akci realizovali. Prostě, vím toho hodně a nemám problém s tím, že odběry bukáních stěrů vězňům proběhly a může pokračovat složitý proces dokazování neobjasněné trestné činnosti.
Kdyby si pan redaktor přečetl ono zákonné ustanovení, podle kterého se akce uskutečnila, našel by v zákoně také větu o přiměřeném násilí, které je oprávněna Policie ČR použít, pokud osoba odmítne dát vzorek pro analýzu DNA (nebo daktyloskopické otisky aj.) dobrovolně. Tak v čem je problém? Vyhazovač v bordelu používá taky násilí, když si to zákazník zaslouží, a nemá k tomu speciální zákon! Dokonce ani zákonné oprávnění, na rozdíl od policie.
A mám ještě další vzpomínky, když dovolíte. Když jsem v roli poradce chodil spolu s představiteli Ministerstva vnitra po různých komisích a klubech Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR, a to v souvislosti s novelou trestního řádu a zákona o Policii ČR, kam bylo následně zákonodárci zakotveno ono ustanovení, které policii opravňuje mj. k odběrům bukáních stěrů vězňům, stačilo pár odborných informací, vysvětlení - a všichni poslanci a senátoři bez ohledu na stranickou příslušnost byli v obraze a souhlasili. Ostatně, statistické informace o tom, jak následně hlasovali při přijímání novely jsou dostupné v elektronickém archivu obou komor Parlamentu ČR. Když tvrdím, že diskuse v zákonodárném sboru probíhala klidně a věcně, musím přiznat, že až na jedinou výjimku. Tou byl senátor Julínek. Jeho poznámky (zřejmě rovněž převzaté z amerických filmů) o možnosti úmyslného přenosu stop na místo činu jsem sice zdárně vyvrátil, za což jsem sklidil potlesk přítomných senátorů, leč za tuto opovážlivost jsem si vysloužil kontrolu Úřadu pro ochranu osobních údajů. A to je také perlička, kterou nemohu nevzpomenout.
Po několikerém avizování kontroly přišla doktorka Bendová, inspektorka ÚOOU s bývalým tiskovým mluvčím ÚDV Hornochem. Usedla do křesla v mé kanceláři, vyndala pověření o kontrole a už z prvních vět bylo patrné, že jí je všechno jasné - tedy pokud jde o „nezákonnost” vedení Národní databáze DNA v Kriminalistickém ústavu. Ačkoliv z následných výroků bylo patrné, že o práci kriminalistů neví zhola nic, stejně jako o tom, jak to v tomto oboru chodí ve světě, přesvědčení o tom, že všechno děláme špatně bylo až příliš zřejmé. Navíc, v očích se jí navíc zračila nenávist a odpor ke „staré struktuře”, která seděla naproti ní. No, ale to už je jenom moje subjektivní hodnocení. Každému se prostě nemusím líbit. Když jsem se jí zeptal, co je příčinou kontroly, dostalo se mi odpovědi v tom smyslu, že jsem měl nějaký konflikt v Senátu. Tehdy jsem pochopil, odkud fouká vítr. Nepochopil jsem ale neomalenost paní inspektorky, která si vzápětí vyndala diktafon a vše co jsem před ní řekl si nahrávala. Jako u výslechu. Tak s podobnou drzostí jsem se do té doby nikdy nesetkal. Dodnes mi záznam nevrátila - a to už nejsem skoro rok ve funkci. Ostatně, dodnes (a to už se doba od její návštěvy počítá na roky) neexistuje zpráva o kontrole „nezákonnosti” vedení Národní databáze DNA v KÚP. Nechci svému nástupci zavařit, ale asi není o čem psát. I když, a to mám natočené na DVD, při jedné mé návštěvě v televizi (zase na stejné téma) mi pan redaktor vpálil z ničeho nic otázku údajně se opírající o zprávu z této kontroly. Že by únik informací přímo z ÚOOU, řekl jsem si? Reagoval jsem upozorněním řediteli ÚOOU Igoru Němcovi, že mám podezření. Samozřejmě, dostalo se mi odpovědi, že nikoliv. Tak nevím, jak se vlastně pan televizní redaktor dozvěděl to, co mohla vědět jen paní inspektorka? Nevím ani, jestli už je zpráva z kontroly napsaná a ani jí nepřikládám naprosto žádný význam. Kontroly prováděné laiky žádný praktický význam nemají. Osobně jsem přesvědčen, že to bude stejná snůška nesmyslů, stejně jako glosovaný článek.
Jdeme dál. „Českou zvláštností je, že sběr dat DNA tu zatím nevymezuje zákon; předpis, podle kterého se vzorky odebírají lidem odsouzeným za násilné trestné činy, vydal prostě policejní prezident.” To je další citace ze stati redaktora Pavlíčka, stejně nepravdivá, jako jiné věty v článku. Právě touto větou mne ale autor přesvědčil, že neví o čem píše a že téma nezná. Ale je mi jasné, odkud fouká vítr. Na stejné téma už delší čas notuje jistý genetik, který je v článku rovněž zmíněn. Ano, dr. Daniel Vaněk. Doktor Vaněk je sice výborný genetik, ale není právník. Mockrát jsem mu také vyčítal, že rychleji mluví než myslí. Jeho úvahy o potřebě speciálního zákona k národní databázi DNA mají trhliny, lze je realitně snadno vyargumentovat. Slováci (jako jedni z mála v Evropě) takový speciální zákon mají, ale je jim na dvě věci, jak se lidově říká. Dalece precizovanější ustanovení stran shromažďování genetických dat a všeho co s tím souvisí - ale ve skutečnosti i dalších relevantních kriminalistických dat (daktyloskopických a jiných), o kterých se z nepochopitelných příčin prakticky nehovoří - máme u nás. Byť jsou tato ustanovení obsažená v několika zákonných normách (trestní řád, zákon o policii) a dále jsou detailizovaná pro praktický výkon policejní služby v obvyklých závazných pokynech policejního prezidenta (interních aktech řízení - IAŘ, které jsou legitimní součástí právního řádu, a ne jak se domnívá redaktor prostě vydané policejním prezidentem). Do žádného zákona nikde nelze vložit takové detaily, které jsou upřesněny v interních aktech řízení, to dá rozum, a ví to každý právnický adjunkt. Tak co je lepší? Obecně formulované ustanovení ve speciálním zákoně, nebo přesně definovaná „pravidla hry” v IAŘ, která se opírají o zákonné ustanovení. Jsem jednoznačně pro druhou variantu. Já si myslím, že to ví i Dan Vaněk, ostatně byl u toho, když celá česká kriminalistická genetika vznikala, poslal jsem ho kdysi i do Evropy, kde se celá nová expertizní oblast připravovala, včetně legislativy. Jenže, asi když slíbil jistému ministrovi, že mu zákon o DNA napíše, jak mi sám prozradil, nemůže nyní ze svého chlapského slibu couvnout. Tak to vidím já. A argumenty hledá všelijaké. Počítám mu jeho „odborné strašení” neodborné veřejnosti. V pořadí třetí strašák Vaňka shrnul redaktor Pavlíček do souvětí: „Teď se ale objevily pochybnosti ohledně spolehlivosti metody. „Chybovost se ve Spojených státech uvádí asi dvě procenta, u nás to bude podobné,” míní soudní znalec, genetik Daniel Vaněk.”
Tak to jsem se fakt vyděsil!! Jestlipak si někdo vzpomene, kolik případů bylo odsouzeno na základě sérologické analýzy? Nechci vyvolávat duchy, ale asi nikdo nespočítá případy, kdy někdo dejme tomu v 60. či 70. letech min. století seděl neoprávněně (nejen u nás, všude na světě!) na základě biologické expertizy - byť provedené podle tehdejších poznatků vědy. Takže, speciální zákon o DNA opravdu není potřeba, jak tvrdí i poslanec František Bublan a celá plejáda lidí, kteří rozumí nejen kriminalistické genetice, ale především právu, a hlavně, kteří „vidí za roh”.
Co tím myslím? Proč je již několik let tak hlasitý pokřik o speciálním zákonu k databázi DNA? To je velmi jednoduché. Za vším hledej prachy! Trnem v oku všelijakým podnikavým chytrákům je to, že onu databázi DNA provozovanou na softwaru CODIS od FBI vybudovala sama policie a má ji pod zámkem Kriminalistický ústav Praha, takto policejní instituce. To dráždí z několika důvodů. Jenže, ještě že tomu tak je! Kdyby bývala byla tato databáze umístěna do nějakého méně „neprůstřelného” policejního útvaru, prodělávajícího kontinuální reformy od roku 1945 dosud, už by na ní bezpochyby parazitovala nějaká soukromá organizace. Zrušit nebo předat něco fungujícího a složitého někam jinam (rozuměj soukromníkům), takových pokusů už bylo mnoho.
První, kdo měli pocit, že by mohli parazitovat na vydávání dat z Národní databáze DNA - za což by sama policie nakonec platila - byli někteří soudní lékaři. V tomto ohledu byl slyšet především MUDr. Vorel z Českých Budějovic. Následovalo několik soukromých genetických laboratoří, které nabízely nestranné a odborné opečovávání databáze DNA - rovněž samozřejmě za peníze. Prozatím nahlas (na veřejnosti) s podobným nápadem nepřišel dr. Vaněk a „jeho” Čs. genetická společnost, i když v kuloárech se šušká leccos. Ostatně, za zmínku stojí věta, zdůrazněná redaktorem Pavlíčkem: „I proto Daniel Vaněk volá po zvláštním zákonu, kde by nakládání se vzorky dostalo jasná pravidla a stanovil se nezávislý orgán, který by na to dohlížel.” Kdopak by asi tím „nezávislým” orgánem byl. Neznám nikoho nezávislého, kdo koná za peníze! Ani fotbalový sudí už nepískají zadarmo.
Naštěstí, FBI nikde na světě nedala CODIS do soukromých rukou a snad to ani v budoucnu neudělá. Za druhé, i ÚOOU není nakloněn úvaze vzít tato data ze státní (policejní) instituce a dát je někam, kde je podstata činnosti založena na kšeftu. To by byl skutečný začátek konce.
Pokud by měla databáze DNA přejít kamkoliv mimo policii, byl bych pro její fyzické zničení.
Je hrozně zajímavé, jak dojemné jsou obavy ochránců soukromí, ať už reprezentovaných ÚOOU, nebo všelijakými spolky typu Iuridicum Remedium aj., totiž, že databáze DNA v rukách policie je „nebezpečný registr”. Zase to jenom svědčí o tom, že autoři těchto výkřiků nejsou v obraze. Tisíckrát jsme vysvětlovali, že kriminalistické laboratoře potřebují z celé genetické spirály jen její nepatrnou část (nebudu to opakovat). No, a zajímavé je právě to, že tam, kde jsou opravdu ostrá a tudíž za určitých okolností (a to velmi důrazně připomínám) zneužitelná genetická data, tj. ve zdravotnických zařízeních, kde se provádějí transplantace a jiné na genetice závislé zdravotnické výkony, tam se o možnosti „zneužití” nehovoří. Nevím sice, kolik kontrol na vedení genetických dat pacientů poslal ministr Julínek třeba do IKEMu, či do jiných transplantačních center. Nevím také, jestli tam mají stejně „blbovzdorný” software, jakým je CODIS, který registruje naprosto každý přístup ke konkrétnímu archivovanému údaji, takže je kdykoliv možné zpětně dohledat, kdo a proč do databáze DNA vlezl. Nevím, zda-li tam mají stejně složité organizační opatření, které nedovolí nikomu dostat se k evidovaným datům (jako se to podařilo jistým novinářům v Ústřední vojenské nemocnici či Nemocnici Na Homolce, kde jim sestry vydaly chorobopisy pacientů). Věřím tomu, že to tam je bezvadné, když se o nich nemluví.
A ještě něco. Bubáci, matoucí veřejnost o možnosti zneužívání osobních dat toho sice už vyslovili mnoho, ale zatím jsem nezaregistroval jediný konkrétní publikovaný případ. Třeba takový strašák o zneužití rodného čísla. Nikdy nikde jsem nečetl jediný případ, kdy by k tomu došlo. Podle mne je daleko horší, když někdo veřejně oznámí, kde bydlím. Třeba soudkyně u soudu, když před obžalovaným přečte do zápisu adresu bydliště znalce, kterého si pozvala k výslechu. To je průšvih. Když jsem se proti takovému postupu soudu v zájmu ochrany svých spolupracovníků ohradil, dostalo se mi důrazného upozornění, jednoduše řečeno, že soud může všechno. Ale to Úřad na ochranu osobních údajů nejspíš nezajímá. Proč by zločinec nemohl vědět, kde bydlí ten, kdo ho poslal do kriminálu, že?
Abych ale také přiznal nějaká pozitiva z článku redaktora Pavlíčka. Léta se ví, že správce kriminalistických databází nedostává zpětnou informaci, jak nakonec případ dopadl, tedy ve zjednodušení, jestli byl podezřelý nakonec odsouzen. Proto se kriminalisticky relevantní údaje o něm (otisky prstů, genetický profil atd.) vedou a má se za to, že je to tak správně. Na druhou stranu stará praxe kriminalistů říká, že když je někdo podezřelý, není to jen tak samo o sobě. Konečně, všechny kriminalistické databáze na celém světě se vedou jenom proto, že existuje více než padesátiprocentní recidiva. Všude na světě, zdůrazňuji. Takže, jestliže nepřijde informace, že Franta X. byl shledán čistým jako lilie, je nadále evidován v policejní databázi. No a co, říkám si? Stejně jako bývalý policejní prezident generál Kolář, když v souvislosti s odposlechy jednou řekl, že jeho může klidně kdokoliv odposlouchávat, protože on žádnou trestnou činnosti nepáše. A byl řev až na půdu. Jenže tento nevyvratitelný argument lze přenést i do databáze DNA. Můj genetický profil tam leží taky, vedle profilu dr. Motejla a dalších dobrovolných „dárců”, a to vedle nějakých 25 tisíc profilů pachatelů trestné činnosti. No a co? Žádný problém s tím nemám. Stejně jako ti Pavlíčkem kritizovaní Britové, kteří na tento princip dobrovolnosti přišli už před lety. Ono se totiž v případě neštěstí lépe identifikuje devastované tělo, pozůstalí se snadněji dostanou k pojistkám, k dědictví.
Ale o tom se u nás ještě budou muset lidi dlouho přesvědčovat. Zvláště, budou-li je děsit svými bláboly tací novináři, jako píší pro Respekt, anebo takoví pseudo-ochránci lidských práv, kteří se shromažďují pod spolky s latinskými názvy. Jen aby to netrvalo celé jedno století.
Jan Hlaváček, 21. května 2008
