Olympiáda a peníze
14. Duben 2008 - Zobrazeno: 4,433 x
Myšlenka uspořádání letní olympiády v Praze rozdělila národ na dvě poloviny. Těžko však dnes říci, která půlka je větší a která menší. Agenturám pro sledování veřejného mínění občas vyjdou divná čísla. Chlapi v hospodě jen mávnou rukou. Spíše je slyšet odmítání. Kdyby tak ale bylo možné se přenést v čase dejme tomu do roku 2020 a sledovat při zahajovacím ceremoniálu ty, kteří jsou dnes hlasitě proti konání olympiády v Česku, jak srdečně a dojatě vítají sportovce z celé planety a jak někteří z nich, co ještě budou patřit mezi V.I.P., exhibují před TV kamerami s výroky, že oni byli vždycky pro. Jsme přece v Česku, že?
Sledovat výroky některých osobností i lidí bez významnějšího společenského postavení stran olympiády v Česku je opravdu zábavné. Snadno lze rozpoznat, jestli jim jde jen o těch pár vteřin na televizní obrazovce (viz politici z důvodů budoucích voleb), anebo zda-li jim jde o věc - tedy o olympiádu. Jenže, abych se snad někoho nedotknul - zaplať pánbůh, že názory pro i proti existují. Vždyť diskuse rovná se demokracie. Rozhodně nelze pominout, že ne pro každého je sport koníčkem či zábavou, takže vidí možnost investovat nemalé peníze do jiných oblastí. Jenže olympiáda není jen o sportu, ona má mnohem vyšší prestiž.
Všechno se vlastně zatím točí jen okolo peněz. Bohužel. Propagace českého státu a jeho obyvatel, našeho průmyslu, kultury, vzdělanosti, tradice, historie, toho co umíme a s čím se obtížně dostáváme na zahraniční trhy, i další pozitivita, které olympiáda přinese, zatím není v záplavě kritiky, bagatelizování a zesměšňování projektu zřetelněji slyšet. To ale neplatí jen v souvislosti s olympiádou, stejné „nepřátelství” a nezájem širší veřejnosti (bohužel programově podporované některými médii) je patrný i u dalších významných sportovních událostí. Třeba nadcházející FIS Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci 2009 je většinou vnímáno (a také bohužel prezentováno) jako cosi lokálního (Libereckého), pro ostatní regiony nezajímavého. Místo publikování informací o mistrovství, českých sportovcích, lyžování v Česku a jiných souvisejících okolnostech, prezentujících naši vlast, jsou stále dokola omílány věty buď o ukradeném mistrovství nebo o ukradeném sněhu. Trapnost nad trapnost vlastní snad pouze Čechům.
My si totiž dovedeme připomenout svoji státnost, až když je zle, když třeba přijedou německé nebo ruské tanky. Nebo naopak, když se nečekaně zadaří. Vztaženo ke sportu, když třeba naši sportovci nečekaně vybojují olympijské zlato. Že ne? Kolik lidí se přišlo rozloučit s olympijskou delegací odlétající do Nagana a jak to vypadalo v pražských ulicích, když se naši borci vraceli z Japonska s medailemi? Bylo dovoleno podupat i soukromý trávník prezidenta republiky.
Zatím je veřejnost systematicky matena astronomickými částkami, které by měla olympiáda stát, nebo tvrzeními, že Praha se zase nakapsuje na úkor chudých oblastních měst. Manipulace s veřejným míněním je snadná. Stačí, když například místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek prohlásí, že uspořádání letní olympiády by mohlo stát až 500 mld Kč, nebo že pro pořádání zimní olympiády (projekt podnikatele Radima Masného) nám chybí tříkilometrová sjezdovka, což zase vypadlo z úst jiného profesionála. Každý si hned porovná ten strašný balík peněz se svoji výplatou, anebo si připomene, že nejvyšší kopec u nás zvaný Sněžka má „jen” 1 603 metrů - a názor je hotov.
Letní olympiáda v Čechách i zimní olympiáda na Moravě jsou reálné sny, myslím si. Jen nám zatím chybí objektivní analýza nákladů a hlavně budoucího „zisku” pro Českou republiku, oproštěná od subjektivních úvah. Páni ekonomové nechť prominou: mám na mysli náklady a zisk vyjádřený jinými platebními instrumenty než korunou. Nejspíš nám ale chybí odvaha něco velkého podniknout.
Italové zveřejnili, že celkové náklady na Turínskou (zimní) olympiádu činily po přepočtu asi 30 mld Kč, z čehož 80 % pokryl prodej televizních a marketingových práv a vstupenek, přičemž předpokládaný přínos pro italskou ekonomiku představoval asi 435 mld Kč (viz EURO 6/2008). Z jiných zdrojů se lze dočíst jiná čísla. Přičemž, kdo tam byl ví, že olympiáda nebyla dobře připravená a hostitelská země ji nejspíš plně nevyužila ku prospěchu celé Itálie.
Mnohem systematičtěji komunikují s veřejností organizátoři nadcházející olympiády ve Vancouveru, a proto také celá Kanada přípravou ZOH žije. Přispívá k tomu i pravidelné zveřejňování čtvrtletních „účetních výkazů”, které dávají každému jasný obraz o stavu přípravy jednotlivých sportovišť a jaké již byly vynaloženy náklady. V poslední účetní zprávě (stav k 31. 1. 2008) organizační výbor her (VANOC) uvedl, že plán přípravy olympiády je plněn a kromě jiného pokladna vykazuje příznivou bilanci ve výši 56,5 mil. dolarů. Plně v souladu s plánem bylo oproti předcházejícímu čtvrtletí vynaloženo o 17,4 mil. dolarů více na výdaje vynaložené na výstavbu sportovišť a hlavně instalaci technologií v nich. „Po účetní uzávěrce vykazujeme pozitivní bilanci ve výši 56,5 milionů dolarů. Máme navíc i pozitivní rozpočtovou rezervu v investiční výstavbě”, řekl finanční ředitel VANOC John McLaughlin. „To nám pomůže řešit nevyhnutelné, leč předpokládané úkoly, kterým budeme čelit v posledních dvou letech, které zbývají do olympiády,” dodal.
Celkové náklady na výstavbu sportovišť činily ve sledovaném kvartálu 38,4 mil. dolarů, celková suma investovaná do výstavby sportovišť zatím představuje 466,3 mil. dolarů (cca 8,4 mld Kč). Je předpoklad, že zbývajících 125,5 mil. dolarů (2,3 mld Kč) v rozpočtu na výstavbu sportovišť nebude překročeno. Člověk si řekne: Jen 11 miliard, tak o čem to v Česku mluvíme?
Pro upřesnění, ve VANOC v současnosti pracuje na plný úvazek 590 lidí, za uplynulé čtvrtletí jich přibylo 87. Samozřejmě, i ve Vancouveru se organizátoři opírají o značné počty dobrovolníků. XXI. zimní olympijské hry se budou konat ve Vancouveru a ve Whistleru na západním pobřeží Kanady od 12. do 28. února 2010 a Paralympijské hry budou následovat od 12. do 21. března 2010.
Brát uvedená čísla o Turínské a Vancouverské olympiádě (obě byly navíc zimní) jako srovnávací údaje pro výroky L. Zaorálka a jiných samozřejmě nelze. Znovu opakuji, že čísla o fiktivních i skutečných miliardách spojovaných s Pražskou olympiádou jsou zavádějící. Podle toho, jak se to hodí, jsou sčítány jablka s hruškami, tedy to co se stejně bude muset v průběhu 10 let investovat do rozvoje hlavního města, dopravy v republice, rozvoje regionů atd. spolu s náklady na výstavbu a rekonstrukci konkrétních stadionů a ubytoven.
Horší je, že těmito údaji se maskuje daleko něco horšího - a to pravda, kterou si neumíme přiznat. Totiž, že zdejší politická a společenská úroveň neodpovídá například té kanadské (byť určitě ani tam není všechno zlaté), a proto nemáme šanci olympiádu uspořádat a dokonce se o tom ani dohodnout. A jak to tak vypadá, třeba podle současného rozložení voličského spektra, nebo podle metod „vládnutí” uplatňovanými současnými politickými reprezentacemi, ještě dlouho takovou šanci mít nebude. Hrabě Coubertain se musel obrátit v hrobě, když se mu nebeskou poštou doneslo, jak druhý den po oznámení záměru uspořádá olympiádu v Praze se tady strhl boj o velký kšeft. Žádné vznešené myšlenky o posilování těla a ducha skrze sport. Kšeft! O pozemky v Letňanech, o židle ve vládních a nevládních komisích, o peníze, peníze, peníze…
No době, tak peníze. Jenže, tam kde je nízká politická a společenská úroveň a navíc tam, kde platí zakořeněná pravidla, že dobré jsou i „špinavé” peníze, a kde se od rána do večera nemluví o ničem jiném než o penězích, tak tam se nedají příliš nahlas prezentovat argumenty o všeobecném prospěchu, který může maličkému státu ve středu Evropy s hrdým národem olympiáda přinést. Oni se totiž takové argumenty ani nechtějí slyšet (což není dáno jen neschopností některých vést dialog).
Myslím si, že nebude-li jasně a stručně definován státní zájem na uspořádání olympiády, včetně stanovení jasných pravidel (například, že pozemky pro sportoviště a ubytovny by mohly být vyvlastněny ve státním zájmu za původní, nikoliv spekulativní ceny, atd.), nemá cenu pokračovat v nabídkách adresovaných MOV.
Jan Hlaváček
