Terorismus v 90. letech minulého století
8. Září 2008 - Zobrazeno: 5,267 x
Zcela záměrně jsem sáhl do archivu a vylovil z něho příspěvek, který před devíti lety napsal kolega Pavel Bauer a který jsme publikovali v Neviditelném psu. Je zajímavé (a poučné) číst po tolika letech popis situace tehdejšího aktuálního dění a také porovnat úvahy a vize vycházející z vědecké analýzy odborníka s dnešní realitou. Rozhodně nechci tvrdit, že žádná z doporučení, obsažená v závěru stati, nebyla realizována - ostatně zásadní obrat nastal například v budování DVI týmů -, ale nemá celá řada návrhů trvalou platnost?
Incidenty v 90. letech min. století
1992 - zmařen útok neonacistů kyanidem na synagogu - Německo;
1993 - v bombě použité v obchodním centru World Trade Center přítomen mj. kyanid - New York, USA;
1994 - v březnu použit sarin sektou Óm Šinrikjó - Macumoto, Japonsko;
1995 - v březnu znovu použit sarin sektou Óm Šinrikjó - Tokio, Japonsko;
1995 - v březnu plánován útok ricinem dvěma členy pravicového Minesota Patriots Council - USA;
1995 - v dubnu zmařen díky FBI útok sarinem v Disneylandu - Kalifornie, USA;
1995 - v dubnu až červnu útoky na odposlouchávací zařízení za použití kyanidu, fosgenu a paprikového spreje - USA;
1995 - v květnu uvězněn člen pravicové skupiny Aryan Nation za plánování útoku bakteriemi moru - USA;
1995 - v prosinci uvězněn jeden muž za držení 130 g ricinu - Arkansas, USA;
1997 - v únoru vybuchly bomby s chlorem ve dvou nákupních centrech - Austrálie;
Biologické a chemické zbraně
Biologické zbraně mohou mít formu víceméně vazkých kapalin nebo prášků, tvořených mikroorganismy nebo jejich toxiny. Jako biologická munice mohou sloužit nejrůznější projektily do ručních i větších střelných zbraní, námořní i pěchotní miny. Stejně tak může být zneužita i řada běžného zahradního vybavení: postřikovače, rozprašovače. Také hasicí přístroje mohou být naplněny biologickými zbraněmi.
Toto vybavení je nejúčinnější, je-li schopné rozptylovat suchý prášek, který se skládá z malých částic. Je třeba zdůraznit, že biologické zbraně v práškové formě jsou z hlediska ochrany proti nim daleko zákeřnější než když jsou ve formě kapalné.
Po vypuštění do atmosféry jsou biologické zbraně citlivé k okolním vlivům, jako je teplota a vlhkost vzduchu, sluneční záření a déšť a mnohé z nich díky těmto vlivům rychle degradují.
Chemické zbraně mohou být instalovány v týchž nosičích jako zbraně biologické. Chemické zbraně se vyskytují ve formě plynů, aerosolů, kapalin a par. Během napadení těmito zbraněmi se obvykle vytvoří směs kapek a plynu. Nejtěžší kapky spadnou a kontaminují půdu, lehčí vytvoří se vzduchem a plynem aerosol. Účinnost útoku chemické zbraně určují meteorologické podmínky. Napadení kapalnými chemickými zbraněmi má za následek vytvoření mraku kapek, aerosolu a par v různých poměrech, které jsou nejvíce ovlivněny teplotou vzduchu.
Teplota povrchu, která závisí na tepelných vlastnostech látky, popř. na vystavení látky slunečnímu záření, buď podporuje nebo brzdí odpařování a ovlivňuje tak dobu kontaminace.
Drobné mžení představuje zvětšení povrchu, zrychluje odpařování rozptýlením a rozstřikem chemikálií a bakteriálních toxinů, zatímco silný déšť ředí a odplavuje biologické i chemické zbraně a usnadňuje jejich pronikání do půdy.
Teror - účel a cíle
Nejnebezpečnější jsou teroristé, jejichž motivace pochází z náboženského nebo rasistického fanatismu, protože (na rozdíl od politicky motivovaných skupin) nejsou nikomu zodpovědní za své akce a metody a nezáleží jim na veřejném mínění.
Od poloviny 80. let min. st. došlo k poklesu výskytu levicových a národně separatistických teroristických skupin a vzrostl počet skupin pravicových radikálů, etnických extremistů a náboženských fundamentalistů. Účelem těchto stále častějších útoků bylo (na rozdíl od minulé teroristické situace) zmařit co nejvíce lidských životů a vyvolat strach a paniku obyvatel. Toho lze dosáhnout nejsnáze právě použitím biologických a chemických zbraní.
Cílem útoků jsou proto městské části s velkými koncentracemi obyvatelstva, komunikačními a infrastrukturními centry, úřady apod. Metro, obchodní domy a jiné uzavřené systémy jsou při útoku cílem pro vyvolání paniky, ale i pro zabití co největšího počtu lidí v davu. Tak například smrtelná koncentrace spor anthraxu infikuje 50 % zasažených se smrtelným následkem.
Některé technologie výroby biologických a chemických zbraní jsou relativně jednoduché, navíc tyto zbraně jsou poměrně málo chráněné proti krádeži a jsou též dostupné na černém trhu. Jejich použití je tudíž pravděpodobnější, což dokládá použití nervového plynu v Tokiu a biologických zbraní ve Spojených Státech. Zpráva vlády USA uvedla, že “tisíce použitelných látek patogenních organismů a toxinů” jsou dostupné prakticky komukoli. Mezi chemikáliemi jsou uvedeny chlor, hořčičný plyn, thionylchlorid, fosgen, sarin, soman, tabun. Vedle poměrné dostupnosti je jejich využití teroristy dáno menšími náklady než útoky klasickými zbraněmi (dokonce i než leteckými útoky) při dosažení stejného či většího účinku.
Zveřejňované zprávy zpravodajských služeb ukazují, že deset až dvanáct států světa se pravděpodobně zabývá obrannými plány proti biologickým zbraním, dvacet dva až dvacet čtyři státy se zabývají obranou proti chemickým zbraním. Některé z těchto států ale též teroristické skupiny podporují. Poskytují jim výcvik, výzbroj atd. bez ohledu na ideologii skupin, jen v zájmu destabilizovat situaci v demokratických státech, a neváhají je zneužít i proti opozici ve vlastní zemi.
Současný stav: příčiny
Narůst počtu chemických a biologických zbraní představovalo v období po studené válce vážný mezinárodní bezpečnostní problém. Terorismus byl vždy vážnou pohromou, ne tak v současnosti. Během studené války byl však z větší části motivován politicky, takže pro prosazení politických cílů teroristů proti vybraným jednotlivcům a skupinám byly účinnější zbraně technologicky méně náročné. Užívaly se většinou zbraně konvenční. Tehdejší terorismus si při svých akcích nekladl za cíl hromadné oběti za použití nukleárních, chemických nebo biologických zbraní.
Psychologické tabu přestalo být překážkou k použití chemických a biologických zbraní. Existují však rozdíly mezi tradičními a nově vznikajícími teroristickými skupinami, i mezi náboženskými a politickými skupinami. Jejich motivaci při útoku na stát zvenčí je nutné zjistit také vzhledem k eventuální místní podpoře nespokojených občanů státu nebo domácích náboženských aktivistů.
Změny na geopolitické mapě po skončení studené války vymezily mezinárodní bezpečnostní zónu, která se charakterem výrazně liší od té, která tu byla v minulosti. Nárůst počtu zbraní hromadného ničení a nakupení hrozeb mají za následek, že tato nová situace za stávajícího období je nesnadno zvládnutelná a je obtížné na ni vhodným způsobem reagovat.
Nejvíce obav vzbuzují více či méně skrývané plány některých států na výrobu či držení takových zbraní a taktéž očividný zájem, který tyto zbraně vyvolaly u teroristických skupin, náboženských sekt, zločineckých organizací nebo vzbouřených občanů, rozhořčených vůči svým vládám nebo společnostem.
Zatímco chemická nebo biologická hrozba zůstávala během studené války z větší části pouze hypotetická, válka v Perském zálivu proti Iráku donutila USA a další státy, aby si uvědomily, že před sebou mají nepřítele, který je vybaven značným arzenálem chemických a biologických zbraní.
Hrozba chemických a biologických zbraní ze strany některých zemí blízkého východu a Asie je znepokojující i proto, že například irácký diktátor Husajn již v minulosti chemické zbraně použil proti kurdské populaci ve své vlastní zemi, a dále proti Íránu během irácko-íránské války v osmdesátých letech. Přestože neexistují přesvědčivé důkazy o tom, že Iráčané použili tyto zbraně během války v Zálivu, už pouhá hrozba, že by tak mohli učinit, podnítila Spojené státy k tomu, aby se na případný útok připravily.
Možnost použití chemických a biologických zbraní proti USA a proti ostatním státům se stal aktuální. Od války v Perském zálivu tak začal hrát problém ohrožení chemickými a biologickými zbraněmi velkou úlohu při plánování obrany státu.
Prevence proti útokům
Nejdůležitější je, jako vždy, prevence. Preventivní opatření začínají odhalováním útoků, mj. informacemi od obyvatel oblasti, podniku atd. Na to navazuje aktuální komunikace mezi speciálními jednotkami, tzv. „civilní obrany”, policií, hasiči, záchranáři. Do prevence patří i výcvik takových jednotek.
Pokud by měly být k likvidaci zmíněných útoků a jejich následků nasazeny netrénované jednotky prvního nasazení tak by se s největší pravděpodobností staly prvními oběťmi útoku. Příprava všech jednotek integrovaného záchranného systému, zahrnující i taktiku a strategii až na lokální úrovni - a to v koordinaci s ostatními ohroženými státy v oblasti i mimo ni - jsou zvládnutelné, když je dostatek času, pozornosti a prostředků. Plánovači obrany musí být lépe připraveni na možnost útoku a musí posílit právní systém.
Obavy z dalšího možného vnitrostátního incidentu v USA a jinde na západě s použitím chemických a biologických zbraní vycházejí ze dvou možností. Zaprvé se předpokládá útok teroristických skupin řízený a podporovaný ze zahraničí, a za druhé útok domácích skupin či jednotlivců z vlastní iniciativy. Z pohledu USA nejsou tyto úvahy žádnou sci-fi. Svědči o tom incidenty z posledních let a dále fakt, že v červnu a listopadu roku 1996 byly takto napadeny vojenské základny v Saúdské Arábii.
V širším kontextu a vzhledem k některým českým extremistickým skupinám, případně k cizincům s českým občanstvím, nabytým třeba fingovaným sňatkem, není “domácí” incident zcela vyloučen ani v České republice.
Nejvážnější obavy se opírají o fakta
Dlouhotrvající problém s tradičním politickým terorismem byl povýšen na úroveň chemických a biologických zbraní hlavně díky napadení nezúčastněných cestujících v tokijském metru sektou Óm Šinrikjó. Je třeba, aby se státní i mezistátní organizace začaly vážně zabývat diskusemi, které by vedly k dohodě o systémech (právních, technických aj.), podle kterých budou postupovat jednotky prvního nasazení v případě útoku chemickými a biologickými zbraněmi.
Informovanost o možné hrozbě musí mít za následek včasné vyšetřovací práce v kriminální oblasti. Ty mohou zabránit útokům chemickými a biologickými zbraněmi nebo mohou vést k odhalení spiknutí, jejichž účastníci se takovému incidentu hodlají uchýlit, ať už patří k domácím či mezinárodním organizacím.
Pro případný útok si musejí státní a mezistátní organizace vyvinout odpovídající strategii, která bude založena na schopnosti situaci okamžitě identifikovat, odpovídajícím způsobem ji zmařit a v co nejkratší době odstranit její následky.
Úkoly bezpečnostních složek
Bezpečnostní služby musí mít na zřeteli zejména:
-
nepřetržité aktualizovaní údajů o místních teroristických skupinách, z jakých kruhů jejich členové pocházejí, jejich eventuální kriminální činnost a jejich případnou spolupráci s cizinou,
-
operativní činnost v různých institucích pro získání aktuálních informací týkající se této problematiky, zavedení a udržování operativní databáze pro plánování, analýzu a prognostiku,
-
konstrukci modelů pro rozhodování, obsahující mj. seznam zdrojů pro zastavení útoku a odstranění následků,
-
kontrolou těchto modelů vytvoření bezpečnostních programů s realistickými situacemi, což zahrnuje i trénink bezpečnostních skupin samých i v koordinaci sdalšími skupinami a rovněž s organizacemi a orgány státní správy.
V případě útoku je důležité zhodnocení škod, k čemuž pomůže znalost místa napadení, zjištění rozsahu kontaminace lidí, zvířat, rostlinstva, půdy, vody a ovzduší. Následuje odstranění škod, což vyžaduje spolupráci odborníků z různých oborů.
(Zpracováno podle článků Chemical Terror, The Doomsday Threat, Increasing Frequency of C/B Terrorist Incidents, Deadly Agent Delivery, otištěných v International Police Review, Jan/Feb 1998)
mjr. Ing. Pavel BAUER; In: Neviditelný pes, 23. 6. 1999.
