Krimi servis Hlaváček

Možnosti snižování dopravní nehodovosti a obecné kriminality

21. Prosinec 2008 - Zobrazeno: 5,080 x

Dopravní nehodovost i obecná kriminalita znamenají velké utrpení lidí a velké sociální i ekonomické ztráty. Snaha o zmírnění těchto jevů vede vyspělé státy Evropy k uplatňování různých specializovaných vládních programů, konstruovaných na základě informací z různých výzkumných projektů.

 

1. Úvod

Soukromé společnosti zareagovaly na trend k bezpečnosti již dříve - vyrábějí bezpečnější automobily i pneumatiky. Naproti tomu státní a obecní sítě místních komunikací, které vykazují veliké rezervy bezpečnosti a řadu závad, se dostávají do popředí zájmu odpovědných orgánů teprve nyní. Místa s vyšším počtem dopravních nehod se sice opravovala i dříve, ale v současné době už jde o systematičtější přístup s postupným přenášením znalostí (zkušeností) do prevence.

V provozu na pozemních komunikacích číhá na řidiče, cyklisty i chodce celá řada nástrah, které spolu s často nevhodným či protiprávním chováním usnadňují vznik dopravních nehod. Při dnešní složitosti provozu se účastníkem dopravní nehody může při sebelepší vůli a opatrnosti stát kdokoli z nás, neboť člověk je tvor omylný. Dostává se pak do role kriminalizovaného viníka, vůči němuž jsou vyvozovány různé trestně-právní důsledky (a jeho život to může ovlivnit na celou řadu let, často i trvale). Zde mohou významně pomoci moderní nástroje, ke kterým patří tvorba bezpečnějších pozemních komunikací snižujících riziko lidské chyby. Těmito moderními nástroji, v zahraničí velmi oblíbenými, rozvíjenými a úspěšnými, jsou především tzv. zklidňování dopravy a bezpečnostní audit projektů pozemních komunikací. Vhodnou úpravou prostoru pozemních komunikací a prostorů k nim přilehlých lze také přispět i ke snížení obecné kriminality, proto je prostor pozemních komunikací podrobován i tzv. sociálnímu auditu.

2. Zklidňování dopravy a bezpečnostní prvky

Rychlost vozidel ovlivňuje následky dopravních nehod velmi výrazně, zejména při střetu vozidla s chodcem, proto se ve vyspělých zemích přistoupilo k tzv. zklidňování dopravy. Zklidňování dopravy (známé též pod anglickým názvem „traffic calming” či německým „Verkehrsberuhigung”) je oficiální součástí vládních bezpečnostních programů i příruček pro projektování. Účelem je navrhovat místní komunikace tak, aby chodcům usnadňovaly přecházení a řidiče motivovaly k pomalejší jízdě, resp. neumožňovaly rychlou jízdu nebo některé nebezpečné manévry (např. zneužívání odbočovacích pruhů k přímé jízdě).

Základní krok ke zklidňování dopravy byl učiněn snížením rychlosti v obcích příslušným zákonem, který též obcím a městům dává kompetence provádět zklidňující úpravy (např. definovat tzv. zóny Tempo 30). Pro navrhování místních komunikací a jejich zklidňování postupně vzniklo množství příruček a technických předpisů.

Zklidňování komunikací lze provádět pomocí řady technických i výtvarných prvků, např.

• zužováním jízdních pruhů,
• vysazením chodníkových ploch u přechodů a křižovatek,
• šikanami,
• výškovými prvky (např. zvýšené plochy křižovatek, přechodů, tramvajových zastávek….),
• vsazením středních dělicích ostrůvků různých typů a funkcí, atd.

Popis jednotlivých prvků vhodných ke zklidňování komunikací a možnost jejich použití na síti místních komunikací jsou uvedeny v technických podmínkách Ministerstva dopravy a spojů České republiky, zejména TP 132 „Zásady návrhu dopravního zklidňování na místních komunikacích” a TP 145 „Zásady pro navrhování úprav průtahů silnic obcemi”. Hlavní (nejdůležitější) zásady byly zapracovány i do změny 2 ČSN 73 6110 „Projektování místních komunikací” a budou samozřejmě zohledněny i v připravované revizi této ČSN.

Mělo by být samozřejmé, že tyto prvky musí být navrhovány uvážlivě tak, aby odpovídaly dopravnímu významu komunikace a potřebám obyvatel. Musí zajišťovat bezpečný a plynulý průjezd po komunikaci, musí být dobře viditelné, musí umožnit vhodné odvodnění, vyhovovat životnímu prostředí (hluk, emise) a pokud je to možné, působit i esteticky (zlepšovat vzhled dopravního prostoru).

3. Bezpečnostní audit

Bezpečnost provozu není v současnosti při návrhu komunikace podrobně hodnocena, resp. zůstává podceňována. Mlčky se předpokládá, že splnění řady předpisů a směrnic projektantem je pro realizaci projektu (i jeho bezpečnost) dostatečné. Zahraniční zkušenosti však přesvědčivě dokazují, že v projektech vždy přetrvají využitelné rezervy ke zlepšení bezpečnosti, jak to ostatně známe i u nás z řady případů, kdy na nových komunikacích vznikla nehodová místa doslova „na klíč”, následně sanovaná za drahé peníze. Cílem bezpečnostního auditu je zajistit, aby faktory, které mohou usnadňovat vznik nehod, byly odhaleny a odstraněny už ve fázi projektové přípravy, nikoli až na hotové stavbě. Jinými slovy jde o systém prevence vzniku nehodových míst, jejichž náprava je po realizaci mnohem složitější a dražší.

Bezpečnostní audit je součástí vládních programů resp. dopravně-bezpečnostní politiky mnoha zemí. Úspěšně (a hlavně závazně) se uplatňuje v Anglii, Austrálii, Nizozemí či Dánsku, velmi dynamicky se vyvíjí např. v Německu, Francii a Rakousku. Při auditu se z hlediska bezpečnosti provozu posuzují všechny fáze projektové dokumentace (včetně fáze úvodních skic a koncepčních úvah) a často je doplněn i závěrečnou prohlídkou již postaveného úseku komunikace a jeho sledováním za provozu. Audit vyžaduje spolupráci všech zúčastněných (investora, projektanta, odborníka na bezpečnost provozu - auditora a stavebního úřadu). Znamená snížení nákladů na pozdější odstraňování stavebních chyb a kromě významu humánního (šetří životy a zdraví účastníků provozu) má tedy i velký přínos ekonomický. Zpočátku byl bezpečnostní audit ve většině zemí přijímán s nedůvěrou (stojí jen zase další peníze a čas navíc), ale po odzkoušení byl i odbornou veřejností dobře přijat, protože prokazatelně přispívá ke kvalitě dopravních řešení.

Podmínky provádění auditu:

Bezpečnostní audit musí být prováděn nezávislými auditory. Auditoři nemají žádnou další odpovědnost k dané zakázce. Podávají písemnou zprávu, která shrnuje nedostatky předloženého projektu a formuluje doporučení k jejich nápravě.

Projekt se posuzuje z řady hledisek (např. rychlost jízdy - nevhodné nebo méně vhodné šířkové uspořádání, možnosti přecházení, rozhledové poměry - zástavba, zeleň, návaznost výškových a směrových oblouků, chybějící přechodnice, nevhodné příčné sklony, závady odvodnění, osvětlení, příp. možnosti zimní údržby, atd.) podle zpracovaného návodu (příručky pro audit). Audit by se měl stát samozřejmou součástí procesu plánování (podobně, jako se jí před časem stalo posuzování vlivů na životní prostředí) a projektování a neměl by vést ke zdržení výstavby. Je možné ho využít jak pro novostavby a přestavby, tak i pro dopravní management a rozvojové plány (generely).

Audit má být prováděn ve čtyřech fázích (posouzení dokumentace pro územní řízení, posouzení předběžných návrhů - skic pro definitivní řešení, posouzení komunikace pro stavební povolení a posouzení hotového úseku před uvedením do provozu a krátce po něm; pátou fází je „monitoring, inspektion” - resp. posouzení, jak úsek funguje po delší době.

Auditor musí mít:

• vysokoškolské vzdělání,
• několikaletou praxi voboru projektování komunikací nebo voblasti prověřování bezpečnosti provozu,
• dodatečnou kvalifikaci pro provádění auditu, získanou specializovaným školením,
• znalost aktuálních informací ohledně bezpečnosti vplánování a projektování

Rozdělení odpovědnosti za projekt se zavedením auditu nemění. Právní situace se proto rovněž nemění, spíše jen doplňuje. Projektant zůstává i nadále odpovědný. Auditor radí především zadavateli projektu a ten musí rozhodnout, jak s auditorskou zprávou naloží.

4. Sociální audit

Kromě bezpečnostního auditu pozemních komunikací se začíná v poslední době v Německu rozvíjet ještě další velmi zajímavý druh auditu na základě požadavku kriminální policie a ve spolupráci s ní. Jedná se o audit z hlediska prevence veřejné kriminality (tzv. soziale Sicherheit - sociální bezpečnost). Jde v podstatě o posuzování a úpravy dopravního (resp. veřejného) prostoru s cílem omezovat obecnou kriminalitu.

S tímto auditem jsou v Německu výborné zkušenosti - jde o mimořádně produktivní zdroj poznatků k navrhování místních komunikací.

Sociální audit posuzuje například:

• přehlednost veřejných prostorů,
• plán zástavby (z hlediska orientace oken vůči veřejným prostorům),
• vliv zeleně na omezení rozhledu zkomunikací i zoken přilehlé zástavby,
• tvorba únikových cest pro oběti,
• znesnadňování odjezdu pachatelům trestné činnosti,
• rizika protihlukových zdí (oběť je vehnána do pasti, resp. nedovolá se pomoci),
• vhodnost umístění a kvalitu osvětlení,
• bezpečnost parkovišť, apod.

Postup je takový, že policie vytipuje místa s vyšším výskytem nějaké kriminální činnosti (např. krádeže peněženek a kabelek nebo krádeže jízdních kol či automobilů) a ve spolupráci s dopravním inženýrem a projektantem navrhnou úpravu daného prostoru, která kriminální činnost znesnadní. Jiný postup je při celkovém posuzování bezpečnosti veřejných prostranství; tam se využívá zkušeností policie s únikem pachatelů. Preferují se řešení omezující možnosti rychlého úniku z daného prostoru. Veřejná prostranství se posuzují z hlediska přehlednosti (výhledu případných svědků z oken na cesty), vhodné umístění zeleně a veřejného osvětlení, parkovacích stání, atd. tak, aby nevznikala zákoutí vhodná k páchání trestné činnosti. Často se např. ruší podchody a nahrazují jinými dopravními opatřeními zajišťujícími chodcům sociálně bezpečnější přecházení (např. dělené přechody).

5. Závěr

Zklidňování dopravy a bezpečnostní i sociální audit by se měly co nejdříve stát samozřejmou součástí projektování i v České republice, stejně jako se jím v nedávné minulosti stal aspekt životního prostředí. Z hlediska celospolečenského je rozhodně vhodnější a ekonomičtější provádět bezpečnostní i sociální audit, nežli později sanovat nehodové lokality či složitě stavebně upravovat veřejná prostranství usnadňující pachatelům trestnou činnost.

 

Ing. Zora Šachlová, Ing. Pavel Skládaný