Krimi servis Hlaváček

10 let Kriminalistického ústavu Praha v ENFSI

25. Leden 2009 - Zobrazeno: 11,290 x

Když jsem se v září loňského roku (2008) rozhodl nabídnout téma z titulku konferenci Pokroky v kriminalistice, pořádané Policejní akademií ČR, uvědomil jsem si, že v březnu roku 2008 uplynulo 10 let ode dne, kdy tehdejší ředitel Kriminalistického ústavu Praha (KÚP) obdržel vyrozumění o tom, že se stal členem Evropské sítě forenzních institucí (ENFSI).

 

Ve shonu všedních dní, zastíněno reformou Policie ČR a diskusemi o budoucím uspořádání kriminalistické znalecké  a kriminalistickotechnické činnosti, přípravami na oslavy 50. výročí KÚP a jinými úkoly, se na toto významné výročí pozapomnělo. Myslím, že poněkud neprávem.

Přijetí KÚP do ENFSI se neobešlo bez problémů

Vstup KÚP do ENFSI měl pro samotný ústav i pro policii obrovský význam.¹) Byl to úspěch všech, kteří pro ústav pracovali a otevíral nové obzory, nový prostor pro další činnost. V tehdejší době byla veřejnost o této mezinárodní organizaci obšírně informována. Postupem času se stalo poněkud samozřejmé, že součástí mezinárodní forenzní komunity čeští kriminalističtí experti být mají. Vývoj šel dopředu a v rámci Evropy bylo vzájemně vyměněno mnoho cenných informací z oblasti forensic science, ale také dalších (o organizaci, řízení, týlovém zabezpečení znalecké činnosti, výstavbě nových laboratoří atd.), které pomohly pracovníkům ústavu kráčet dopředu.

Ale i ENFSI udělala za tu dobu ohromný krok dopředu.

Co to je ENFSI?

Evropská síť forenzních institucí (European Network of Forensic Science Institutes) dnes sdružuje 54 členských institucí z 31 zemí Evropy. Ve své podstatě je to velká nadnárodní organizace pro tisíce jednotlivých kriminalistických expertů evropských zemí, protože členy organizace jsou instituce.

ENFSI má stanoveno několik kritérií pro členství:²) předně musí uchazeč působit v některém z evropských států, přičemž za Evropu se považuje Evropa z pohledu Rady Evropy³); v instituci uchazeče musí působit více jak 25 pracovníků, kteří provádějí zkoumání ve více než 8 odvětvích kriminalistické znalecké činnosti⁴); instituce musí být akreditována dle doporučené normy ČSN EN ISO/IEC 17025:2005 - Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří, nebo by měla alespoň pravidelně prokazovat kroky směřující k jejímu získání. Mimochodem, v roce 2008 bylo podle této normy již akreditováno 25 členských institucí ENFSI.

Cílem ENFSI je být na špičce ve srovnání s ostatními kriminalistickými ústavy ve světě. Dovolím si zde ocitovat v angličtině formulaci hlavního cíle: „The aim of ENFSI is to ensure that the quality of development and delivery of forensic science throughout Europe is at the forefront of the world”. (Cílem ENFSI je zajistit, aby kvalita vývoje a praxe v oboru kriminalistické expertizy (forensic science) byla u všech evropských institucí na světové špičce.)

Tento cíl je postupně naplňován posilováním a konsolidací ENFSI, rozšiřováním členství v rámci Evropy při udržení rozvoje a důvěryhodnosti ENFSI, navazováním a udržováním pracovních kontaktů s dalšími podobnými organizacemi, a podporou všech členských institucí při plnění požadavků nejlepší praxe a mezinárodních norem pro kvalitu a kompetence.

ENFSI vznikla z popudu jedenácti ředitelů západoevropských ústavů

Historie Evropské sítě forenzních institucí je poměrně krátká, je však protkána  událostmi, které lemovaly cestu původního klubu ředitelů několika západoevropských kriminalistických ústavů k takřka profesionální organizaci. Začíná v roce 1992,⁵) kdy na 10. mezinárodním symposiu forenzních věd Interpolu v listopadu toho roku byla přítomna většina ředitelů forenzních institucí. Tuto příležitost využili Wim Sprangers a Wim Neuteboom z Nizozemí k šíření myšlenky založení organizace ekvivalentní americké ASCLD (Americká společnost ředitelů kriminalistických laboratoří) mezi svými západoevropskými kolegy.

Zájemci, zejména ze Skandinávie, se po společné večeři, která byla ve čtvrtek 26. listopadu 1992, dohodli na krátkém setkání po samotném skončení symposia v pátek 27. listopadu. Zde bylo dohodnuto, že se zúčastněné strany znovu sejdou na jaře 1993, aby prodiskutovaly věc ENFSI mnohem podrobněji.

Místem setkání byl zvolen Rijswijk (Nizozemí). Zde se v roce 1993 sešlo celkem 11 představitelů laboratoří a kromě hlavního tématu, kterou byla samozřejmě síť institucí, se mluvilo např. o výzkumu a vývoji. W. Sprangers představil návrh statutu ENFSI, což vzbudilo živou diskusi o potřebě formalizace s otázkou, zda formalizace nebude krok zpátky. Zvláště ředitelé institucí z malých zemí žádali o vytvoření sítě. Bylo rozhodnuto, že setkávání ředitelů je prospěšné a z toho důvodu bude potřeba založení formální organizace.

V roce 1994 bylo setkání ve švédském Linköpingu. Bylo navrženo konečné Memorandum porozumění, které bylo dříve rozpracováno v Rijswijku. Účastníci odsouhlasili následující text: “My, níže podepsaní ředitelé evropských forenzních laboratoří a dalších relevantních forenzních laboratoří souhlasíme, že se budeme pravidelně setkávat a diskutovat společné záležitosti s cílem rozvíjet forenzní vědy jako formu podpory právního systému a shledáváme prozatímní memorandum jako základ této činnosti.”

Vlastní zakládající setkání se konalo v říjnu 1995 v Holandsku, a na něm byla - dne 20. října 1995 - formálně založena ENFSI. Memorandum porozumění, které upravovalo činnost ENFSI, bylo podepsáno jejími zakladateli a dalšími 6 novými členy. Byly provedeny první regulérní volby Rady ENFSI. D. Enthoven (laboratoř v  Holandsku) předložil účastníkům návrh loga ENFSI, který byl přijat.

Přijetí KÚP a pražské setkání představitelů ENFSI

Vývoj ENFSI šel dál a v roce 1998 (de facto 30. března) se stal jejím členem i ředitel Kriminalistického ústavu Praha Jan Hlaváček vedle dalších kolegů ze Slovenska, polského Krakova a španělského četnictva.Oficiální přijetí nových členů se uskutečnilo tentýž rok v Lisabonu.

Rok 1999 byl pro ENFSI důležitý. Na setkání v Moskvě byla učiněna tři zásadní rozhodnutí, která měla velký vliv na budoucnost. Prvním byla schválená Konstituce (ústava) ENFSI a rozhodlo se také o vytvoření stálého výboru pro pracovní skupiny. 

Další organizační změny byly zavedeny na setkání v Lyonu v roce 2000, kde se počet stálých komisí (výborů) rozšířil na tři -  přibyla komise  pro kvalitu a kompetence a komise EAFS (Evropská akademie forenzních věd).

V roce 2001 se uskutečnilo setkání představitelů ENFSI v Praze a k symbolům ENFSI, kterými byly logo a vlajka (tu navrhli a do Prahy přivezli Švédové) přibyla Hymna ENFSI, složená českým hudebním skladatelem Pavlem Cibochem⁶).

Pražské setkání, první v novém tisíciletí, bylo mj. zajímavé i tím, že jeho organizátoři pozvali hosty přímo do laboratoří ústavu, což do té doby uskutečnili jen Francouzi, kteří představovali svůj nový objekt v Lyonu. Právě kvůli budoucí podpoře vybudování nového objektu pro Kriminalistický ústav Praha se část pražského setkání představitelů ENFSI uskutečnila ve starém a nevyhovujícím objektu. Podpora pro výstavbu z tribuny konference opravdu zazněla, což v příštích letech výrazně pomohlo vedení ústavu alespoň při nezbytných rekonstrukcích objektu. Další zajímavostí 13. setkání ENFSI bylo, že se jeho účastníci seznámili i s Karlovými Vary, kde proběhla druhá část pracovního setkání.

Zásadní změny v ENFSI

V roce 2003 pak byly položeny základy současné podoby ENFSI. Individuální členství představitelů jednotlivých institucí bylo změnou Konstituce v roce 2004 zrušeno a členy ENFSI se staly evropské forenzní instituce. Byl zaveden členský příspěvek, jehož výše závisí na hodnocení země Mezinárodním měnovým fondem (činí od 1 000 do 3 000 EUR). V témže roce vznikl permanentní sekretariát ENFSI. Mezi kritéria členství přibyla povinnost akreditace instituce dle doporučené normy ČSN EN ISO/IEC 17025:2005 nebo alespoň prokazatelné kroky k ní směřující.

Vývoj v ENFSI se ale nezastavil.⁷) V roce 2007 byla zrušena stálá komise pro pracovní skupiny, namále měla i komise pro EAFS, která byla nakonec přetvořena na stálou komisi, jejíž hlavním úkolem je koordinovat vědu a výzkum a hledat finanční prostředky vně ENFSI. Byl to velmi pozitivní vývoj, protože konečně se o vědecké renomé ENFSI začalo starat její nejvyšší patro… Mimochodem, velkou změnou byla i skutečnost, že pracovní skupiny ENFSI začaly dostávat na svou činnost od sekretariátu finanční prostředky.

ENFSI nejsou jenom ředitelé

Nejvyšším orgánem ENFSI je výroční setkání představitelů ENFSI, v jehož organizaci se členské instituce střídají. V průběhu roku řídí ENFSI její pětičlenná Rada, která je na výročním setkání volena. Členem Rady ENFSI se po zvolení úspěšný kandidát stává na tři roky, předseda může ve své funkci zůstat pouze roky dva. Rada se schází 4 - 5krát ročně a zastupuje organizaci při jednání s dalšími entitami s nimiž spolupracuje, jako jsou např. americká ASCLD, SMANZFL (Asociace manažerů kriminalistických laboratoří Austrálie Nového Zélandu), AICEF (Asociace iberoamerických forenzních institucí) a další.

O stálých komisích již byla řeč a za nejdůležitější jsou pak považovány expertní pracovní skupiny, sdružení pro odborné pracovníky jednotlivých odvětví a oborů, kterých je v současné době šestnáct. Jsou to:

• Pracovní skupina počítačového 3D zobrazování (3D Forensic Imaging)
• Evropská pracovní skupina expertů zkoumání dokumentů (European Documents Experts Working Group - EDEWG)
• Pracovní skupina DNA (DNA Working Group)
• Pracovní skupiny Drogy (Drugs Working Group)
• Evropská skupina vláken (European Fibres Group - EFG)
• Evropská pracovní skupina daktyloskopů (EPFWG)
• Pracovní skupina palných zbraní (Firearms Working Group)
• Pracovní skupina zkoumání požárů a výbuchů (Fire and Explosion Investigation Working Group)
• Pracovní skupina forenzních informačních technologií (Forensic Information Technology Working Group - FITWG)
• Pracovní skupina audioanalýzy (Forensic Speech and Audio Analysis)
• Evropská síť expertů zkoumání ručního písma (European network of Forensic Handwriting Experts - ENFHEX)
• Pracovní skupina Stopy (Marks Working Group)
• Evropská skupina laků a skel (European Paint Group, European Glass Group)
• Pracovní skupina zkoumání dopravních nehod (Road Accident Analysis Group)
• Pracovní skupina Místo činu (Crime Scene Working Group)
• Pracovní skupina digitálního zobrazování (Digital Imaging Working Group)

Význam členství v ENFSI pro českou policii

Pracovníci Kriminalistického ústavu Praha se v současnosti zúčastňují činnosti v 11 z nich a v některých případech se podílejí přímo na řízení těchto pracovních skupin v jejich řídících výborech.

Členství v ENFSI mělo a má pro Kriminalistický ústav Praha a pro Policii ČR zásadní význam. I když v devadesátých letech začaly přibývat kontakty se zahraničím, teprve členství ředitele KÚP v ENFSI umožnilo začít účinně komunikovat s kolegy v Evropě a ve světě. Dovolilo např. porovnat úroveň kriminalistické znalecké činnosti u nás a v jiných zemích, a dlužno dodat, že jsme se neměli za co stydět!

Někteří pracovníci KÚP začali pracovat v expertních pracovních skupinách ještě před rokem 1998⁸) a zařadili se mezi ostatní kolegy bez větších problémů. Porovnání přineslo poznatek, že odborně zpravidla stačíme na ostatní kolegy v západních i východních zemích. Některé evropské forenzní instituce se sice mohly pochlubit modernějším vybavením, ale úroveň zkoumání, založená především na odborné erudici expertů, se příliš nelišila.

Co se však u nás dosud nepodařilo, bylo přestěhování Kriminalistického ústavu Praha do moderní budovy splňující veškerá kritéria pro kvalitu práce a její bezpečnost. V prvních letech nového tisíciletí se s takovým stěhováním v Evropě doslova roztrhl pytel, a nebyla to jen velmi moderní, byť poněkud neosobní stavba v Nizozemí, otevřená za účasti nizozemské královny Beatrix v roce 2005 (mimochodem dnes už nestačí a Holanďané si staví další objekt), nebo ve Švédsku, ale např. i stavby objektů pro ústavy v Litvě, Estonsku nebo naposledy v SRN ve Wiesbadenu.⁹)

Obrovskou devizou naší účasti v ENFSI byla především výměna zkušeností, která přináší stálé zlepšování vlastní činnosti, vstup do společných menších či větších společných projektů a postupná harmonizace metod. Samostatnou kapitolou je zavádění systému managementu kvality, které KÚP završil získáním akreditace u Českého akreditačního institutu, o.p.s. na konci roku 2007. Rozhodně lze konstatovat, že nebýt našeho členství v ENFSI, zavedení systému kvality by nejspíš neproběhlo tak rychle, pokud by vůbec proběhlo. ENFSI pomáhá v této oblasti nejen organizací okružních testů, konzultacemi, ale také třeba spoluprací se sdružením evropským akreditačních agentur EA (Evropská akreditace).

KÚP nikdy nestál v koutě

Ale členství KÚP v ENFSI přineslo mnoho i ENFSI samotné. Ústav patřil vždy mezi aktivní členy. Předchozí ředitel JUDr. Jan Hlaváček proslul svou fotografickou a videodokumentaristickou prací o aktivitách ENFSI. Hned po přijetí do ENFSI byl připravován pro členy tzv. Quick Report ENFSI, přispěl též k vytvoření Hymny ENFSI - viz pozn. 6, 7.

Následující přehled akcí pořádaných za uplynulých deset let v Praze je určitě dostatečným potvrzením, že KÚP pouze nečeká na to, co dostane zvenčí.

Období	Organizovaná akce
2000	zakládající setkání pracovní skupiny FIT (Forenzní informační technologie)
2001	13. výroční zasedání v Praze -  věnována hymna ENFSI
2003	setkání pracovní skupiny DNA
2004	setkání Evropské skupiny vláken
2004	setkání Digital Imaging WG
2004, 2005	semináře pro začínající experty v oblasti zkoumání vláken
2005	setkání Evropských skupin laků a skel
2005, 2006	semináře k problematice identifikace obětí hromadných neštěstí
2007	setkání pracovní skupiny Firearms  (Balistika a povýstřelové zplodiny)
2008	setkání  pracovní skupiny DNA
průběžně	několik jednání výborů pracovních skupin

Ve výčtu našich aktivit v ENFSI rozhodně nelze pominout desítky aktivních vystoupení expertů KÚP v pracovních skupinách a na konferencích Evropské akademie forenzních věd v Krakově, Istanbulu a Helsinkách.

Co bude dál?

Ostatně, že ENFSI si váží těchto aktivit svědčí i fakt, že v roce 2010 opět Praze přidělila uspořádání výroční, již 22. zasedání představitelů ENFSI.

Co dodat? Snad jen to, že pro všechny ty, kteří k vývoji ENFSI něco přidali, je zadostiučiněním, že ENFSI získala kredit i v orgánech Evropské unie a je zmiňována jako vzor úspěšné organizace, například v rámci pracovních skupin Evropského fóra pro bezpečnostní výzkum (ESRIF).

plk. Ing. Pavel Kolář, CSc.

 

Závěrečná poznámka vydavatele webu a glosátora této statě:

Dovoluji si touto cestou opakovaně poděkovat plk. Ing. Pavlu Kolářovi, CSc., zástupci ředitele Kriminalistického ústavu Praha Policie ČR, který byl od prvopočátku našich snah o zařazení do ENFSI onou pověstnou „dvojkou”, ale ve skutečnosti na něm závisel veškerý faktický kontakt s evropskými i dalšími forenzními institucemi. Díky jeho skvělé angličtině, klidné povaze a především velké odborné erudici se nám podařilo to, co se nám podařilo. Vždycky mi stál pevně po boku a pomáhal mi realizovat nápady, které přicházely (pod vlivem poznaných skutečností) jako na běžícím páse. Projezdili jsme spolu křížem krážem Evropu i kus většího světa. Prožili jsme spolu hodně nocí na hotelových pokojích. Viděli a slyšeli jsme hodně zajímavého. A při tom (anebo v důsledku oněch společně nabytých poznatků) jsme pak spolu vymysleli a posléze do praxe prosadili spoustu užitečných věcí. Pavel je školním případem toho, jak lze z řadového experta „udělat” osobnost, kterou dnes zná celý odborný svět. Naprosto po zásluze po mně převzal žezlo českého představitele v ENFSI a osobně se domnívám, že se blíží chvíle, kdy na čas převezme i funkci předsedy Rady ENFSI. Moc bych mu přál, aby se z věčné „dvojky” stal „jedničkou”. Má na to. A nejen v ENFSI. A dlužím mu to.

Nechť je tato má vize i dodatečným přáním k jeho čerstvým 50. narozeninám, jejichž oslav jsem se bohužel nemohl zúčastnit osobně.

Jan Hlaváček

---

1) Dlužno dodat, že samotné přihlášení se mezi tehdejší komunitu ENFSI nebylo vůbec jednoduché. Nikdy jsme se nedozvěděli, zda-li do KÚP opravdu někdy došla pozvánka ke členství, jak později tvrdila Rada ENFSI, nebo se někde cestou ztratila (ať už neúmyslně, nebo úmyslně). Šanci k nápravě stavu jsme spatřovali v účasti na mezinárodní konferenci forenzních vědců v Lausanne (září 1997). Mimo jiné jsme  vycházeli i z poznámky bývalého ředitele ústavu Jaroslava Mayera, kterému jeho protějšek z Německa, prof. Edwin Kube, někdy okolo roku 1994 či 1995^x) vyprávěl o tom, že se připravuje vznik organizace, jež by měla spojovat forenzní vědce z celé Evropy. V prvním kole naši (Hlaváček, Kolář) žádost o služební cestu do Lausanne tehdejší policejní prezident plk. Tomášek rázně odmítl jako zbytečnou. Až když jsme si sehnali sponzora a oznámili mu, že jedeme na konferenci soukromě v rámci dovolené, nechal se přesvědčit o strategické nezbytnosti naší účasti na konferenci. Ve Švýcarsku jsme zjistili „o co jde” a navíc získali předběžnou podporu několika ředitelů ústavů, kteří už členy ENFSI byli. Dozvěděli jsme se také, jak máme správně vyplnit přihlášku - Rada ENFSI na jednání v Lausanne totiž přijala nový reglement o přibírání nováčků. Pro nás to znamenalo vyplnil mnohastránkový formulář, ve kterém jsme museli dokázat, v jakém rozsahu a v jaké kvalitě provádíme v ústavu expertizní činnost v kriminalistických oborech. Navíc bylo k přihlášce nutné získat doporučení nejméně dvou ředitelů evropských ústavů. Proto jsme se spolu s Danem Vaňkem vydali v lednu 1998 po zasněžených dálnicích Evropy shánět podpisy. Já přitom nestihl pohřeb tchyně, což mi nikdy žena neodpustila. Po bezmála týdenní anabázi jsme z předměstské pošty v Lyonu poslali přihlášku dva dny před uzávěrkou paní Janet Thomsonové, tehdejší šéfce ENFSI, doplněnou hned čtyřmi podpisy ředitelů ústavů z Francie, Německa, Holandska a Rakouska. 30. března jsem obdržel dopis o přijetí do ENFSI. Tehdy ještě platilo individuální členství ředitelů institucí. A tak se Kriminalistický ústav Praha stal členem oficiální evropské struktury několik let před tím, než se stala Česká republika členem EU - pozn. Jan Hlaváček.

x) Děkuji neznámému čtenáři, který mne zprostředkovaně upozornil, že jsem se v této glose o 10 let spletl (původně zde bylo nesprávně uvedeno 2004 - 2005).

2) Jak je již zmíněno výše, v původním období ENFSI (od roku 1995, kdy byla založena) platilo individuální členství. Členem ENFSI byl zpravidla ředitel národního kriminalistického ústavu, který také jednal jménem této instituce. Velké země jako Velká Británie, Německo, Francie, Španělsko, Itálie, Turecko aj. měly v ENFSI více členů. Buďto  to byli zástupci tradičně dvou policejních sborů uvedených zemí (policie a četnictvo), resp. ústavů soudních lékařství (Španělsko, Turecko), nebo v případě Německa některých zemských ústavů působících při LKA. Podobně i Rusko, Polsko a pobaltské státy (později Rumunsko), kde odjakživa existovaly ústavy milice (policie) a prokuratury, měly (a mají) po dvou zástupcích. Naopak ENFSI nechtěla slyšet o členství více institucí z malých států, jako např. ČR, i když některé naše OKTE správ krajů by teoreticky podmínky členství v ENFSI splňovaly - pozn. Jan Hlaváček.  

3) ..tedy od Atlantiku po Ural.

4) Byly například odmítnuty přihlášky institucí, kde několik odborníků provádí pouze toxikologická zkoumání.

5) Jen pro srovnání (i když  každé srovnání kulhá), setkávání představitelů kriminalistický institucí (ústavů) tehdejších socialistických a lidovědemokraticých států se traduje do roku 1961. Mezinárodní kriminalistická symposia (která snad měla být jakousi protiváhou aktivit Interpolu, jichž se socialistické země neúčastnily) získala poměrně značný věhlas, zejména v prvním desetiletí své existence, protože se jich zúčastňovali experti jednotlivých ústavů, kteří řešili konkrétní problémy té doby. V jejich přímém důsledku se rozvinuly některé obory zkoumání, jako například fonoskopie či zkoumání mikrostop. Později se do té doby úspěšných sympozií začali zůčastňovat nejvyšší představitelé resortů vnitra a odborné vědecké příspěvky vesměs nahradily politicky motivované deklarace. Přesto, jedno ze sympozií, konané v Brně v roce 1977 se tomuto trendu vymykalo a mělo mimořádný význam na další rozvoj kriminalistickotechnické a aexpertizní činnosti v tehdejším Českolovensku. - pozn. Jan Hlaváček

6) Vytvoření Hymny ENFSI si rovněž zaslouží drobnou poznámku, charakterizují fakt, že bez nápadů a české podnikavosti není pokroku. Náhodné setkání se skladatelem Pavlem Cibochem v tradiční „policejní” hospodě zvané Konvikt v Bartolomějské ulici v Praze se zdárně vyvíjelo až do 6. piva. Někde v té chvíli se začalo mluvit o znělce ENFSI. Po dalších dvou pivech to už byla hymna. Asi za týden, když měl Ciboch po exkurzi v ústavu jasno v hudebním námětu a složil první verzi hymny, byl do problému vtažen šéf Hudby Hradní stráže a Policie ČR plk. Miroslav Hanzal. Porada ve třech (Hanzal, Ciboch, Hlaváček) nad notovým partem trvala jen pár desítek minut. Za několik dalších dní přivezly dva autobusy hudebníky tohoto tělesa mimořádné profesní úrovně do nahrávacího studia Smetanovy opery. Natáčení Hymny ENFSI, včetně dodatečných gongů, netrvalo déle jak hodinu. Za několik dní v Loděnicích vyrobili několik stovek mini CD disků, které jsme rozdali účastníkům ENFSI. Originální páska s nahrávkou hymny a film, který jsem stačil o vlastním natáčení hymny pořídit, leží v tresoru sekretáře Rady ENFSI v Rijswijku. V dokumentech ENFSI je zakotveno, že Hymnu ENFSI věnovala Policie ČR  - pozn. Jan Hlaváček.

7) V této souvislosti další poznámka „ze života ENFSI”, byť s negativním nádechem. Při ohlednutí zpět je zde jedna zajímavá okolnost. Dřívější Rady ENFSI se totiž důsledně nezabývaly archivací dokumentů vytvořených uvnitř ENFSI, jakož i archivací korespondence. Bohužel, Angličané například později přiznali, že s odchodem Janet Thompsonové byl smazán (za podivných okolností) i elektronický archiv. Stejně tak byla minulým Radám lhostejná pravidelná obrazová dokumentace jednotlivých akcí. Dokonce, nebyl ani zájem na prezentaci představitelů členských států (byť jen uvnitř ENFSI), ale především prezentaci vědeckých děl publikovaných komunitou ENFSI. Také o webové prezentaci se nesmírně dlouho a složitě diskutovalo. Již na setkání v Moskvě například česká delegace navrhla vytvoření brožury „Kdo je kdo v ENFSI”. Smyslem mělo být představit nejen osoby, ale především instituce a jejich vědeckou a publikační činnost. Především členové z britských ostrovů tento projekt rázně odmítli. Ve snaze představit alespoň instituce pokračoval belgický představitel, ale také bez valného výsledku. Další návrh Čechů na vytvoření a provozování webové stránky (když se ukázalo, že není šance vydávat vlastní časopis) se diskutoval snad dva roky, až ji nakonec začal produkovat jeden z pracovníků francouzského institutu. Později převzali iniciativu Holanďané, kteří se tak trošku celé roky považují za „prezidentskou” instituci. Dnes už je konečně web na perfektní informační úrovni. Iniciativa Čechů spočívající ve vytvoření několika čísel bulletinu označeného Quick Report ENFSI byla přijata vlažně a nebyla podporovaná. Nakonec jsem si ale vydobyl excelentní postavení „dvorního fotografa”. Z jednotlivých setkání jsem vytvořil ucelené seriály dokumentárních fotografií a také videozáznamy, které po zpracování v laboratoři KÚP (ozvučení do anglického jazyka) byly předány do archivu ENFSI. Díky tomu jsem byl v nadsázce označen jako „oficiální paparazzi ENFSI”. Z toho pramenila výsada moci fotografovat kdykoliv, kdekoliv a kohokoliv. Ostatně, za tyto (a další) aktivity mi po odchodu z ENFSI bylo uděleno vyznamenání ENFSI Award of Merit. - pozn. Jan Hlaváček.

Například autor této stati pracoval několik let před tím ve skupině expertů, která se zabývá zkoumáním textilních vláken - pozn. Jan Hlaváček

9) Od konání 13. setkání představitelů ENFSI v Praze (2001) jsme ve vedení KÚP zintenzivnili boj za vybudování nového ústavu. Kromě nejrůznější propagace a zdůvodňování potřebnosti nového objektu na všech myslitelných místech a úrovních, i mimo resort Policie ČR a Ministerstva vnitra ČR, se připravoval i systém reorganizace kriminalistickotechnické a expertizní činnosti v Policii ČR, spočívající v centralizaci těchto činností, tak jako to před námi provedli ve Francii, Nizozemí, na Slovensku a jinde. V roce 2006 byla vypracována architektonická studie nového objektu, která dala jasnou představu o prostorových požadavcích a napověděla, jaká bude finanční náročnost. Kupodivu se jednalo o pouhých 640 mil. Kč. V současnosti se o této vizi opět hovořilo v souvislosti s oslavami 50. výročí Kriminalistického ústavu, ale od vize k realizaci je obvykle hodně daleko. Kéž by to v tomto případě neplatilo. Bohužel, největší odpor (a nejen pasivní) k vybudování nového centrálního objektu pro forenzní zkoumání (a nejen pro potřeby Policie ČR, ale i justice, Celní správy, Vojenské policie aj. bezpečnostních složek státu) a současně nalezení nové role pro OKTE přicházel právě od OKTE, resp. správ krajů Policie ČR. Odpor se dokonce občas zvrhl až do osobního osočování, urážení a zasílání anonymů na ředitele ústavu (perlou mezi všemi „stížnostmi” byl dopis jistého experta OKTE ministru vnitra Langerovi, ve kterém autor napsal: Pane ministře, už konečně vyměňte toho Hlaváčka ve funkci, protože ten nedělá nic jiného, než chce docílit toho, aby byla jeho busta vystavena ve foyeru toho jeho nového ústavu… A pan ministr? Bez komentáře…). Ostatně, s centralizací neuspělo ani nové vedení policie dosazené po nástupu jmenovaného ministra v rámci reorganizace Policie ČR. Bude to zřejmě běh na dlouho trať… - pozn. Jan Hlaváček.