Jedinečná mezi ostatními
19. Duben 2008 - Zobrazeno: 5,974 x
Mezi bezmála 1,4 milonem žáků a studentů našich škol usedlo v září 2007 do školních lavic i 30 prvních posluchačů zbrusu nové školy, nesoucí oficiální název Střední škola fotografická, filmová a televizní, o. p. s. Škola má své sídlo v zámečku v obci Skalsko na Mladoboleslavsku. Zřizovatelem školy je nezisková obecně prospěšná společnost. Škola je zaměřená na výuku filmové a televizní tvorby, obor „Užitná fotografie“ je zde rozšířen novým vzdělávacím programem o média filmová a televizní. Na středoškolské úrovni se zde budou vyučovat kromě obecných předmětů dramaturgie a scenáristika, výroba, zvuk, kamera, skript, střih a režie v oblastech reportážní, dokumentární, populárně-vědecké, instruktážní, propagační a multimediální tvorby.
„Nejbližší škola obdobného zaměření je až na východním Slovensku v Košicích a pak až ve Finsku,“ vysvětluje duchovní otec a zakladatel Střední školy fotografické, filmové a televizní, o. p. s. Pavel Hiřman. Jeho celoživotní sen se naplnil, i když ho to stálo nemálo finančních prostředků z vlastních zdrojů a hlavně obrovské úsilí v boji s úřady. Nejspíš ale nezapadne jeho celoživotní know-how, které získal za dokumentární kamerou.
“Chceme volně navázat na zrušenou školu filmařů v Čimelících,“ vysvětluje jeden z pedagogů FAMU a zkušený režisér, docent Karel Smyček, člen správní rady školy a také její pedagog. Čimelická škola ustoupila potřebám rodu Schwanzenbergerů. „Podařilo se nám získat nejen odpovídající sídlo pro školu, kde jsou dobré podmínky i pro ubytování studentů, ale i podporu místní samosprávy, krajského školského odboru a nakonec i Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy,“ říká zkušený filmař Pavel Hiřman. Právě on je ředitelem, školníkem a mecenášem v jedné osobě. „Čeká nás ještě obrovská spousta práce,“ dodává Hiřman, „snad najdeme dostatečnou podporu na dobudování prostorů školy a hlavně její vybavení.“
Mezi učebnami lze nalézt laboratoř pro přípravu černobílé fotografie i digitální pracoviště pro střih a úpravu videozáznamů. Samozřejmostí je počítačová učebna. Součástí školy je i obrovská tělocvična. „Rodiče, kteří nám svěřili své ratolesti mohou být bez obav,“ říká Hiřman. „Postaráme se jak o jejich odbornou výchovu, tak dohlédneme, aby se děcka dobře najedli a netropili neplechu.“ Dlužno dodat, že o žaludky studentů se bude starat paní Hiřmanová. Takže rodinný podnik? „Ano i ne,“ usmívá se Pavel Hiřman. „Abychom mohli projekt rozjet, prodali jsme se ženou hospodu. Tyto peníze spolkla základní rekonstrukce objektu. Nějaké vybavení jsme měli, něco nám poskytli přátelé. Začínají nás podporovat české firmy, třeba Fomei.“ Zatím ale neuspěli se žádostí o poskytnutí grantu Fondu na přípravu projektů ve Finančním mechanismu EHP a Norska.
Dostat se ale mezi studenty fotografické, filmové a televizní školy nebude snadné. Především proto, že součástí přijímacích zkoušek jsou i obávané „talentovky“. „Dokážeme přimhouřit oko nad horší známkou z češtiny nebo matiky, ale když uchazeč nemá cit pro světlo a prostor, což musí dokázat seriálem vlastních fotografických prací, nemá u nás šanci,“ zdůrazňuje ředitel Hiřman.
V plánech nové školy jsou i krátkodobé kursy pro zájemce z řad amatérských filmařů. Uvažuje se i o speciálních druzích odborné výuky pro vybrané profesní skupiny, jakými jsou například policejní kriminalističtí technici.
