Kam zalezli hrdinové fabulací?
5. Květen 2009 - Zobrazeno: 5,915 x
Když jsem před dvěma roky obdržel po opakovaných prověrkách, které nařídil ministr vnitra Ivan Langer, cár papíru, kterému se vžilo označení “lustrák”, ovšem kdoví proč bez podpisu toho kdo prověrky nařídil, co však bylo horší, obsahující vyfabulované a nepodložené informace, skončilo pro mne všechno, čemu jsem obětoval 38 let služby v policii. Sbalil jsem si svých “pár švestek” a šel. Vyprovázel mne pokřik médií. Kdo si projde takovou „uličkou hanby“, obvykle zanevře. Mě to naštěstí nepotkalo, zato jsem ten šok a křivdu odnesl na zdraví. Návrat mezi slušné lidi ale provází mlčnění křiklounů. Pročpak asi? O to víc si vážím slušných novinářů!
A taky jsem si změnil některé hodnoty proklamovaných demokratických principů – už třeba nepochybuju o existenci arogance moci v rukách hrstky vlivných osob, kteří jdou vzhůru třeba přes mrtvoly - avšak za vřelé podpory koupených novinářů a vydavatelů.
Ti co tenkrát v médiích křičeli nejvíc se vesměs ani nezeptali, co se vlastně stalo před těmi 40 lety, když jsem padl do spárů Vojenské kontrarozvědky. Pálili hned od boku, stejně jako dnes U. S. Navy proti somálským pirátům. Všechno jim bylo jasné - prostě Hlaváček má záznam u VKR (jak vyčmuchal nejspíš na objednávku statečný historik Žáček), a tak je jasné, že spolupracoval s StB. Houbelec spolupracoval!
Řvát a špinit v okamžiku, kdy propukne politicky motivovaná likvidace policejního důstojníka, který nezobal Langerovi z ruky a navíc ho občas po právu zpražil, když na veřejnosti nemluvil pravdu (třeba o Národní databázi DNA), to je strašně snadné. Zvláště, když se v tom okamžiku páni od novin cítí beztrestní a hlavně nadřazení bohům.
Jen pro pořádek: Nyní po ospravedlňujícím odvolacím soudu dokázali objektivně informovat veřejnost jen čtyři novináři - Jakub Troníček (Právo), Jan Gazdík (MF DNES), Jiří Šťastný (iDnes.cz) a Jan Schneider (EURO). To je podle mne žalostně málo. Ale co bych chtěl? Náprava křivdy přece pánům vydavatelům žádný zisk nepřinese. A proč se omlouvat za vlastní chyby? To taky nikdo nečte. Nejen právo, ale i etické normy jsou u nás nadbytečné! Nebo ne?
Opakuji již poněkolikáté, že to co vyčmuchal Žáček před dvěma roky, to už věděl Národní bezpečnostní úřad od roku 2000 a vůbec mu to nevadilo ve (dokonce opakovaném) vydání bezpečnostní prověrky na stupeň “Důvěrné”. (Mimochodem v době vypuknutí aféry probíhalo moje prověřování na stupeň “Tajné” a zajisté by bylo zdárně dotaženo dokonce, kdybych sám nepožádal o zrušení prověrky z důvodu odchodu do důchodu.) NBÚ můj záznam v jakémsi protokolu VKR nevadit, protože moje svědectví v kriminální kauze, byť vyšetřování prováděly mj. i orgány VKR, nemělo nic společného s agenturní činností VKR.
Teď mne tak napadá, jestli ten můj prověřený „záznam“ nakonec Žáčkovi, resp. Langerovi nabonzoval přímo NBÚ? Tomu se mi ale nechce uvěřit! Třeba se to dozvím. Bude zajímavé, jak se vnitro vypořádá s mým nekompromisním požadavkem na ukázání všech písemností a důkazů, které vedly k mému vynucenému odchodu z policie, o což samozřejmě požádám. Nejde mi o ten tzv. „řádkový výpis z protokolu VKR“, jeho kopii jsem viděl – ostatně podle tehdy platných služebních předpisů byl stejně veden nesprávně. Ani to Žáčkovi nevadilo. Mně jde o dopisy kolegů, anonymy na mne a další „důkazy“ o mém špatném výkonu služby, které dostával na stůl pan ministr Langer.
Detaily o mém „hříchu“ z dob základní vojenské služby museli Langer a spol. vědět. Jestli ne, mám skutečně vážné pochybnosti o jeho schopnostech řídit tak mocnou instituci jakou je Ministerstvo vnitra ČR. Ani po rozsudku Městského soudu v Praze nebyla ze strany vnitra (ani Langera) cítit minimální snaha o narovnání křivdy. Naopak, vnitro se proti rozsudku odvolalo, mimochodem, těsně před koncem odvolací lhůty. Proč asi? Že by jeho vrchní představitel neuměl prohrát hned v prvním kole?
Zpátky ale k našim médiím, která se po mně prošla. Vlastně ve dvou etapách. Poprvé hned poté, co jsem vydal na služebním webu KRIMI-info tiskovou zprávu (duben 2007). Kupodivu, už odpoledne týž den ji někdo z policistů nebo zaměstnanců vnitra (nikdo jiný se na služební intranet nedostane) napráskal novinářům (ostatně, s tím jsem počítal). V prvním šiku řvali hulváti z Lidových novin a další. Také Česká tisková kancelář se neudržela na uzdě a vydala neobjektivní informaci, kterou pak opisoval kde kdo. Vždycky jsem žil v přesvědčení, že ČTK patří k nejobjektivnějším informačním kanálům u nás. Bohužel, tohle platilo, ale v minulém režimu. Bulvár a MF Dnes, stejně jako Česká televize a Český rozhlas jen papouškovaly.
Druhá vlna křiku nemalého počtu novinářů proběhla v říjnu 2007 v libereckém regionu, odkud se dál rozšířila do celostátních médií. Startérem byl dopis hejtmana Skokana (ODS) Kateřině Neumannové, pro kterou jsem pracoval v Organizačním výboru FIS Mistrovství světa v klasickém lyžování Liberec 2009. Pan hejtman chtěl mermo-mocí udržet ve funkci bezpečnostního referenta OV, svého známého, jistého Ing. Radostu, který se oháněl „titulem“ zmocněnec hejtmana. Radosta se velmi bál, že ho (pro neznalost problematiky) ve funkci vystřídám. To by ale skončilo i podávání raportů z prostředí OV panu hejtmanovi. Po nechutné aférce s vynášením informací z OV se nakonec pan Radosta stejně dočkal propuštění z OV. V jeho počítači jsme pak našli i koncept inkriminovaného dopisu. Nikdo mi nevyvrátí, že podpora médií formou článků s titulky „Neumannová zaměstnává estébáka“ (příklad jeden za všechny) nebyl organizován rovnou z hejtmanství!
Ohlédnu-li se zpátky, před dvěma roky jedině redaktoři Práva (Jakub Troníček), TV NOVA (Michal Sochor) a EURO (Jan Schneider) si tehdy dali tu práci a přišli se zeptat, co se stalo? Zeptali se i druhé strany a napsali (odvysílali) zcela objektivní zprávu (takže to jde!). Zřejmě to způsobilo, že jsem v zápětí dostal doslova stovky SMSek, mailů, dopisů a telefonátů od velmi významných osobností, spolupracovníků, kamarádů, známých, ale dokonce i od lidí mně neznámých. Všichni (až na dvě výjimky) mi vyjádřili podporu s dovětkem o svinstvu jisté politické garnitury, které není nic svaté.
Čas plynul. Utekly dva roky. To je hodně dlouhá doba, zvláště když má člověk kolem šedesátky. Jak už jsem napsal, těší mne, že jsem byl očištěn ještě v době, než z vnitra odešel ten, co všechno způsobil, tedy Ivan Langer. Tak či onak, bez ohledu na jeho odchod začínám připravovat další kapitolu mé cesty k očištění. Nazvěme ji třeba satisfakce.
* * *
Jak viděli totéž již zmínění čtyři novináři, kteří si nejspíš váží své profese, je možné se dočíst níže. Děkuju jim.
Jan Hlaváček, 4. května 2009
Bývalý šéf Kriminalistického ústavu vyhrál soud nad vnitrem
Bývalý dlouholetý ředitel Kriminalistického ústavu Jan (Hlaváček), který před dvěma lety kvůli svým údajným pletkám s komunistickou StB musel policii opustit, včera definitivně vyhrál soud o svou čest.
Podle rozhodnutí pražského vrchního soudu byl totiž v seznamech StB evidován jako spolupracovník vojenské kontrarozvědky neoprávněně.
Odvolací senát tak potvrdil stejný rozsudek nižšího soudu z loňska, proti kterému se ministerstvo vnitra odvolalo.
Hlaváček včera verdikt přivítal. „Jsem rád, že jsem se dokázal očistit, a to ještě před tím, než ministerské křeslo opustí ten, který celou tuto nechutnou kauzu způsobil, tedy Ivan Langer,“ řekl s odkazem na ministrem nařízené rozsáhlé prověrky v resortu vnitra z roku 2007.
Langerova mluvčí Jana Malíková včera bez dalších podrobností uvedla, že ministerstvo rozhodnutí soudu respektuje.
Podle odborníků by přitom Hlaváček mohl po vyhraném sporu požadovat na státu vyplacení ušlé mzdy.
„Kromě toho by se mohl domáhat i návratu na původní místo, ze kterého musel odejít,“ poznamenala k tomu právnička Klára Veselá-Samková.
Hlaváček, který před svým odchodem patřil mezi nejvýše postavené policejní důstojníky v zemi, se ke svému možnému návratu nechtěl příliš vyjadřovat.
Satisfakci požadovat bude
„Vracet se do toho Augiášova chléva, který tam ministr způsobil, příliš chuti nemám. Záleží to ale také na postoji policejního prezidenta Oldřicha Martinů, který mi po vypuknutí aféry vyjadřoval podporu,“ poznamenal Hlaváček. Dodal, že pokud by přišla zajímavá nabídka, tak by ji zvážil.
Včera už nicméně Hlaváček předeslal, že o odškodnění se u státu přihlásí. „Nějakou základní finanční satisfakci požadovat budu, přišel jsem tím o dost peněz,“ konstatoval někdejší ředitel ústavu. Zároveň doplnil, že část případného odškodnění je připraven věnovat na humanitární účely.
„Věnoval bych peníze nadaci pro děti pozůstalé po policistech a hasičích, kteří zahynuli ve službě,“ vysvětlil Hlaváček.
Sám jakoukoliv vědomou spolupráci s komunistickou StB vždy popíral, jako jediné možné vysvětlení svého pozitivního lustračního osvědčení už přitom dříve označil incident, který se stal během jeho základní vojenské služby. Tehdy byl vyslýchán coby svědek v souvislosti s poničením sochy V. I. Lenina a s krádeží zbraní v kasárnách.
Jakub Troníček, Právo, 29.4.2009
Poznámka: Nejednalo se o sochu V. I. Lenina, ale sovětského partyzána – J. H.
Soud: Bývalý šéf Kriminalistického ústavu nepracoval pro StB
Bývalý šéf Kriminalistického ústavu Jan Hlaváček nebyl informátorem komunistické vojenské kontrarozvědky. Rozhodl o tom Vrchní soud v Praze. Podle něj je (Hlaváček) v seznamu spolupracovníků této složky StB veden neoprávněně.
“Několik dní vyčkám, ale očekávám, že se mi pan ministr Langer omluví,” řekl Hlaváček iDNES.cz. Pokud se omluvy nedočká, bude expolicista požadovat satisfakci. “Nelze beztrestně někomu zničit pověst a pošpinit ho před veřejností,” tvrdí Hlaváček.
Teoreticky by se tak Hlaváček mohl vrátit k policii. Právě nyní neplatná evidence totiž byla důvodem jeho odchodu. Policie by mu musela také nahradit ušlou mzdu za neoprávněnou výpověď. Bývalý kriminalista ale zatím o ničem takovém neuvažuje. “Jsem spokojený důchodce a mám jiné zájmy,” prohlásil.
Na to, že si komunistická VKR v roce 1969 Hlaváčka vedla jako informátora, se přišlo předloni, když ministr Ivan Langer nechal prověřit stovky policejních důstojníků. Ředitel prestižního vědeckého pracoviště přitom již měl v ruce dokonce dvě čistá lustrační osvědčení.
Poté však historici objevili další písemnosti i nové způsoby, jak si kontrarozvědka své spolupracovníky vedla. A při kontrole narazili také na Hlaváčka. Poté, co Hlaváček zjistil, že je veden jako spolupracovník VKR, zažaloval vnitro a svůj spor vyhrál.
Ministerstvo totiž muselo dokázat, že Hlaváček opravdu donášel. K dispozici však mělo jen jeho jméno uvedené v seznamu spolupracovníků. Celý Hlaváčkův svazek byl totiž skartován. Takový důkaz soudu nestačí, a proto vždy rozhoduje stejně - spolupráci nelze dokázat.
Vnitro se proti verdiktu odvolalo, ale vrchní soud dal definitivně za pravdu Hlaváčkovi. Ten verdikt redakci iDNES.cz potvrdil. Oficiální vyjádření soudu se ale nepodařilo získat.
“To je práce pana Langera, Salivara (Langerův náměstek, pozn. red.) a Žáčka (ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, pozn. red.), kteří se chtěli zviditelnit,” řekl Hlaváček.
Zda se dočká Langerovy omluvy, ale není jisté. “Respektujeme rozhodnutí soudu, ale dokud nebudeme mít vyjádření v ruce, nebudeme věc nijak komentovat,” řekla mluvčí ministerstva Jana Malíková. Zavinila to socha rudoarmějce, míní Hlaváček a tvrdí, že záminkou pro jeho zavedení do seznamu byl incident starý 40 let. V noci z 30. 4. na 1. 5. 1969 sloužil jako voják základní služby na vrátnici kasáren v Kašperských Horách a někdo poškodil sochu sovětského vojáka v parčíku před kasárnami. Hlaváček byl mezi vyslýchanými vojáky. “Opakovaně jsme prošli několika výslechy, které prováděli kromě příslušníků VB (Veřejná bezpečnost, komunistická policie, pozn. red.) i důstojníci v uniformě i bez ní. Žádné závazky ke spolupráci se nekonaly, jen podpisy protokolů o výsleších a mlčenlivosti,” píše expolicista na svých webových stránkách.
Jiří Štastný - iDNES.cz, Jan Gazík - MF DNES, 28. 4. 2009
Rehabilitujte plukovníka!
Jan Hlaváček byl v registru svazků Vojenské kontrarozvědky veden neoprávněně.
Před dvěma lety (EURO 20/2007) jsme v redakční glose vyslovili poděkování plukovníkovi Janu Hlaváčkovi, který nuceně opustil místo ředitele Kriminalistického ústavu. Učinili jsme tak proto, aby si nemyslel, že v této republice žijí jen burani. Nyní Vrchní soud v Praze potvrdil, že Jan Hlaváček byl v registru svazků Vojenské kontrarozvědky veden neoprávněně.
Již tehdy jsme se ptali, kdy skončí ono lustrační šílenství? Kolik lidských obětí bude ještě třeba naházet do tlamy lustračního molocha, představovaného partou mládežníků, elánem a odborností připomínající své poúnorové předchůdce, čistící společnost od „reakčních živlů“? Ano, mluvíme o zle (a stále hůře) proslulém Ústavu pro studium totalitních režimů, jehož lidsky i odborně podprůměrní „experti“ dokážou jedním špatně přečteným a zcela nepochopeným záznamem poničit život.
Vyvarujeme se náznaků, co by asi měla česká policie a ministerstvo vnitra učinit. Řekněme to na plná ústa. Rukou společnou a nerozdílnou, ať už tam bude kdokoliv, by měli situaci formálně vrátit do původního stavu, Hlaváčka přijmout zpět do původní (nebo vyšší) funkce a navrhnout prezidentovi republiky jeho povýšení do generálské hodnosti (jistě by se to dalo stihnout v tradičním květnovém termínu).
Kdyby se potom Hlaváček přesto rozhodl odejít na zasloužený odpočinek, nemohli bychom se vůbec divit. Končí-li dlouhodobá služba u policejního sboru, jejíž kvalitu ocenil třeba tehdejší ředitel FBI Louis Freeh, dvouletým martyriem způsobeným nějakým bonzákem, je veškerá motivace v tahu. Od nás však každopádně gratulace a ještě jednou díky, plukovníku!
Jan Schneider, EURO, 3. 5. 2009
