Kdo potřebuje Blu-ray?
13. Květen 2009 - Zobrazeno: 5,282 x
Překvapivou informaci přineslo poslední číslo Týdeníku EURO v článku Davida Kasla „Obři lisují v Loděnicích“. Autor navštívil jednoho z největších světový výrobců zvukových a datových nosičů, společnost GZ Digital Media v Loděnicích u Prahy (dříve Gramofonové závody Loděnice), a kromě jiného se zde dozvěděl, že se na hudebním trhu výrazně zvyšuje zájem o stará dobrá „elpíčka“, tedy o vinylové desky s analogovým záznamem zvuku. V článku mne ještě zaujal názor na to, kdo vlastně potřebuje Blu-ray.
Na otázku, jak je možné, že podle hodnověrných pramenů se v loňském roce jen v USA zvýšil prodej LP desek o 89 % má autor logické vysvětlení: svět se někdy chová nelogicky. Výroba polyvinylchloridových desek se v polovině 90. let min. st. prakticky na celém světě zastavila díky nástupu digitálních nosičů. Samozřejmě, že i v Loděnicích začali produkovat „CDčka“ a „DVDčka“ a postupně si firma vybudovala dominantní postavení na světovém trhu. Dodává hudební CDčka pro Universal Music, anebo software pro společnost Symantec. Loni také uzavřela kontrakt s hudebním vydavatelstvím EMI.
Nečekaný zájem o vinyly ale loděnické nezaskočil, naopak z něho dokázali vytěžit maximum. „Zatímco drtivá většina výrobců v 90. letech stroje na jejich lisování zničila, v Loděnicích zůstaly,“ uvádí redaktor Kasl a dodává, že dnes firma vyrobí ročně okolo 5 mil. kusů LP desek. „Očekávám, že ve vinylech udržíme mírně vzestupný trend výroby,“ tvrdí ředitel firmy Zdeněk Pelc. Pikantní na celé záležitosti je (a tady opět nezbývá než připomenou pravou českou vyčůranost, která nás odlišuje od ostatního světa), že když chtěli v Loděnicích rozšířit výrobu vinylů, museli rozebrat jeden z lisů a podle něho nechat vyrobit přesnou kopii. Vývoj těchto strojů se totiž zastavil v 80. letech min. st. a dnes je již nikdo nevyrábí. Co víc? V Loděnicích mají know-how, po kterém touží konkurence.
Ředitel Pelc navíc prozradil: „Už v květnu až červnu chystáme podstatné zdokonalení, které přispěje ke zvýšení kvality nahrávky na vinylových deskách.“ Jak je v článku, ze kterého cituji, uvedeno, vývoj v 80. letech min. st. dospěl do užívání technologie DMM (Direct Metal Mastering) a díky digitalizaci skončil. Firma GZ Digital Media nyní vyvinula systém, který cit.: „pomocí úprav současné aparatury přibližuje proces masteringu černé desky k teoretickým možnostem mechanického záznamu.“ Samozřejmě, že v systému je široce uplatněna výpočetní technika.
Stará dobrá „černá deska“ ale dostala ještě další rozměr lákající oko zákazníka. Vinyl nemusí být jenom černý, může být průsvitný, barevný, strakatý, jak je libo. Může být potištěn květy, ornamenty či jakoukoliv jinou grafikou. Takže, může být i hezký (což samozřejmě závisí na designérech).
Zbývá pochopit, proč došlo k boomu zájmu o LP a kdo za tím stojí? Pokud jde o druhou otázku, vysvětluje ji Zdeněk Pelc: „Na vinylech produkujeme buď starší nahrávky rockovější povahy, stále častěji se ale vinyly stávají prestižní záležitostí i velkých jmen současné hudby, kteří k dvousettisícovému nákladu na CD vydají exkluzivní pětitisícovou edici na LP.“
No, a pokud jde o ten boom zájmu o LP? Není to třeba tím, že žádný opravdový milovník hudby nevyhodil do popelnice starý dobrý gramofon a stejně tak i desítky či stovky (možná zaprášených) LP desek. Takových pokladů se člověk obvykle nezbavuje. Ať už z nostalgie, nebo vypočítavosti.
Nepochybuji, že digitalizace zvukových a konec konců i obrazových záznamů je zřejmě tou správou cestou vývoje, což ale na druhou stranu vůbec neznamená, že analogu odzvonilo. Stačí se podívat na nabídku firem nabízejících spotřební elektroniku. Třeba takový Conrad ve svých tištěných i internetových katalozích nabízí (kromě standardních gramofonů od „normálních“ až po HiFi třídu) už několik roků i tzv. USB gramofony, pomocích kterých si lze přehrát LP desky do počítače a získat tak soubory v MP3 formátu a těmito soubory pak třeba „nakrmit“ všelijaké přenosné přehrávače atd.
A teď mi už jen zbývá komentovat, jestli kvůli nostalgii ke starým dobrým LP deskám či provozní ekonomii (což v žádné domácnosti není zanedbatelná věc) by se neměl zastavit vývoj digitálních prostředků pro záznam zvuku a obrazu, který se dnes dostal opravdu hodně daleko. Ano, mám na mysli dva v současnosti konkurující systém HD DVD a Blu-ray. Proč ale o ně není takový zájem, jaký mnozí výrobci očekávali? Někdo tvrdí, že kvůli ceně. Jsou ale paradoxně slyšet i názory, že je to i kvůli tomu, že třeba obraz ve vysokém rozlišení ukazuje takové detaily, které už (někteří) lidé nechtějí vidět. Někde jsem četl, jak jsou zoufalé moderátorky televizních stanic, které přešly na vysílání ve vysoké kvalitě obrazu, a jak je trápí kdejaký chloupek či piha na tváři, které tento systém bezproblémově zobrazí, a jak musejí makat maskérky, aby nebyl divák zděšen. Tohle je samozřejmě chabý argument, který by snad ani neměl být brán vážně při kritice přednostní a nectnostní nových systémů pro záznam obrazu a zvuku.
Leč z jiného pohledu. Pár let zpátky byl svět zaplaven informacemi a reklamou o převratném objevu označeném jako HD, tedy High Definition, a aby toho nebylo málo, vedle systému HD DVD spatřil světlo světa i konkurenční systémem do firmy SONY označený Blu-ray. Jak HD DVD, tak Blu-ray nabízejí obraz ve vysokém rozlišení. Pro připomenutí: Zatímco „standardní“ DVD zobrazuje 720 x 576 bodů v systému PAL, anebo 720 x 480 bodů v systému NTSC, systémy HD zobrazuji 1280 x 720 bodů (značí se jako 720p), nebo dokonce 1920 x 1080 bodů (značí se jako 1080i/p a hovoří se o tzv. full HD, nebo-li plném HD rozlišení). Právě v této nejvyšší kvalitě pracuje Blu-ray. Kvalita zobrazení je úžasná ve srovnání se „standardem“. Otázkou ovšem je, kdo má na to, aby si doma vyměnil všechny přístroje, které dosud užíval? Disky Blu-ray totiž nelze ve stávajících přehrávačích spustit a také drtivá většina běžně užívaných televizorů či monitorů nestíhá obraz ve vysokém rozlišení. Což o to, za život jsme už vyměňovali leccos (páskové a kazetové magnetofony, VHS přehrávače atd.), ale přece jenom – Blu-ray je trošku jiná cenová úroveň.
Jenže - není to tak dávno, co se světem rozletěla další dosti překvapivá zpráva, že výrobci systému HD DVD končí s vývojem a výrobou a že už budeme slyšet jen o Blu-ray. No budiž, kdyby to zrovna nebyl produkt SONY, byl bych v klidu. Tahle japonská a zajisté vynikající a úspěšná firma má podle mne jednu necnost. Všechno co vymyslí je nekompatibilní s ostatním světěm. Proto od ní doma nemám ani mlýnek na kafe. Osobně si myslím, že ani s tím Blu-ray to nebude tak žhavé a rozhodně ne konečné, pokud jde o další vývoj v oblasti záznamu obrazu s vysokým rozlišením. Nabádám proto k obezřetnosti pokud se jedná o nákup této technické vymoženosti a spolu s Davidem Kaslem, na jehož článek v EURO po několikáté odkazuji, se ptám: Kdo potřebuje Blu-ray?
Kdo potřebuje Blu-ray?
„Zatímco se celosvětová produkce hudebních CD v posledním čtvrtletí loňského roku propadla o 27 procent a podobný sestup se očekává i u DVD, v Loděnicích se zatím výraznějšího snížení objemu výroby neobávají. „Naši zákazníci zaznamenávají dvaceti- až třicetiprocentní pokles, my letos očekáváme u digitálních médií pokles do deseti procent,“ odhaduje Pelc.
Příliš mnoho nadějí nevkládá firma do nových médií typu Blu-ray nebo HD DVD. (zvýrazněno J. H.) „Jsme jen pasivní pozorovatelé, nicméně je téměř jisté, že HD DVD je mrtvý formát. A zatím nejsme přesvědčeni, že Blu-ray je plnohodnotný nástupce DVD,“ říká Michal Štěrba, obchodní ředitel firmy.
Kdo ho totiž ve skutečnosti potřebuje? „My jako výrobci, protože je to něco nového a dražšího. Dále ti, kdo formát vynalezli, jako je Sony. Ale potřebuje pětinásobnou kapacitu oproti DVD konečný uživatel?“ (zvýrazněno J. H.) odpovídá si otázkou Štěrba. V hudbě jde přitom trend opačným směrem a lidé si ji stále více stahují v méně kvalitních formátech. Ani DVD přitom ještě nevyčerpalo všechny své možnosti.
„Neděláme komodity, jakými jsou nahrávatelná CD a DVD, a v tomto směru se nechceme pouštět ani do Blu-ray,“ vysvětluje Pelc zaměření firmy na přidanou hodnotu ve formě kvalitních či exkluzivních obalů. Příliš smyslu nevidí ani u nahraných Blu-ray disků, na které se vejde třeba pět filmů v nejlepší kvalitě. „Proč bych si jich měl koupit pět, když se mi z nich líbí třeba jenom jeden? To nefunguje ani v muzice,“ dodává ředitel.”
* * *
Když se nad těmito názory profíků člověk zamyslí, hned se mu jeví „nezbytnost“ nákupu systému HD do vlastní domácnosti v současnosti jako zbytná.
Jan Hlaváček, 13. května 2009
Použitá literatura:
Kasl, D.: Obři lisují v Loděnicích, EURO č. 19/2009
Hrouzek, D. F.: DVD versus Blu-ray, http://hdmag.cz/clanek/dvd-versus-blu-ray
