Zapomenutý výzkum vzácné památky
20. Duben 2008 - Zobrazeno: 4,413 x
Píše se rok 2008. Již 664 roků ční nad Prahou chrám, zvaný Svatovítský. Spor o jeho vlastnictví mezi státem a církví se táhne desítky let a živí ho média. Jako by nebylo jedno, kdo se o něj bude starat. Jenže ono jde spíš o to, kdo z něho bude těžit skrze vstupné turistů. Až sem pronikl business. Zřejmě jen u nás se musíme přít o vše a stále dokola a navíc to dáváme na obdiv celému světu, aniž si uvědomujeme, že jsme mu tím pádem pro smích. Druhý podobný chrám ve světě není.
Gotický relikviář ze Svatovítského chrámu v kriminalistických laboratořích
Němý svědek nesčetných událostí města ležícího na březích Vltavy uprostřed Evropy, kdyby mohl vyprávět, ten by asi vydal svědectví. Za bezmála 700 let se stane mnoho věcí. Určitě bychom se dozvěděli mnoho zajímavých věcí. Především, kdo vlastně opravdu nechal chrám založit. Byl to opravdu Karel IV., jak zní oficiální verze? Vědci o tom ale mají jen nepřímé důkazy. Jen občas se jim poštěstí poodhalit některá historická tajemství. V případě Chrámu Sv. Víta se tak stalo.
Dlouhá léta odpočívalo v Archivu Pražského hradu torzo unikátního gotického relikviáře a spolu s ním znalecký posudek Kriminalistického ústavu VB vypracovaný 12. června 1980 pod čj. VB/F-231/KÚ-79. Tenkrát kriminalisté téměř rok zkoumali - vedle své běžné každodenní práce - nález, který byl učiněn v říjnu 1978 v makovici jižní věže Svatovítské katedrály při rekonstrukci hromosvodné soustavy hlavní věže chrámu.
Do laboratoří Kriminalistického ústavu se tento nález dostal začátkem července 1979 na žádost Kanceláře prezidenta republiky. Hlavním úkolem kriminalistických expertů bylo pokusit se vyhodnotit špatně čitelné záznamy na kožených páscích v relikviáři a poskytnout další možné informace o nálezu.
Dlužno předeslat, že to nebylo poprvé ani naposledy, kdy se v laboratořích Kriminalistického ústavu podrobily zkoumání unikátní historické nálezy. V průběhu uplynulých let tam probíhalo bádání například nad Rukopisy Zelenohorským a Královéhradeckým, Relikviářem Sv. Maura, kostrou Jošta Lucemburského, nebo tzv. zvacími dopisy. Vesměs to byly významné unikáty nevyčíslitelné historické ceny. Experti ústavu díky svým odborným předpokladům, přístrojové technice, kterou měli k dispozici, ale především díky nepopsatelné schopnosti improvizovat a hledat nové metody a pracovní postupy pomohli - i v případě relikviáře ze sv. Víta s objasněním dosud neznámých otázek.
Jak se zkoumá relikviář
Je běžnou metodou kriminalistů, že každou věc nebo stopu, nějakým způsobem související se zločinem, kterou neleznou, nejdříve důkladně zadokumentují a popíší. To platí jak na místě činu, tak v kriminalistické laboratoři. Nejinak tomu bylo i v roce 1979 s relikviářem ze svatovítského chrámu, který byl doručen do Kriminalistického ústavu ke zkoumání. Po ročním zkoumání (samozřejmě s mnoha přestávkami, protože nic se nemá uspěchat), byl konečně vypracováno znalecký posudek.
Znalecký posudek je poměrně “chudý” - celkem 5 stran textu (obrazově zajímavý titulní list, skica rozluštěného písma, podpisy expertů, razítko). Zajímavá je fotografická dokumentace, která obsahuje kromě dvou celkových obrázků 9 fragmentů s nápisy a dva makrosnímky z antropologického zkoumání. Originál posudku dnes nejspíš leží v Archivu Pražského.
Zajímavé je z něho citovat:
„Relikviář předložený ke zkoumání obsahuje papírovou podložní desku, zbytky textilií, kostěné fragmenty, měděný kulatý plíšek, na kterém je v plechu dřevěný křížek. Okolo tohoto křížku jsou slabým motouzem připevněny kožené pásy, na kterých se nachází červeně psaný, špatně čitelný text.”
V další části znaleckého posudku se konstatuje, že “zkoumání předložených materiálů bylo provedeno vizuálně optickými a fyzikálně chemickými analytickými a srovnávacími metodami za využití přístrojů pracujících v infračervené a ultrafialové oblasti spektra, univerzálního komparačního projektoru Projectina a stereoskopického mikroskopu.”
Tenkrát, když znalci v laboratoři kriminalistické dokumentace vzácný relikviář fotograficky dokumentovali, netušili, že jejich snímky budou poslední, co na věky zadokumentuje tento vzácný nález. Ironií osudu je, že v té době právě zkoušeli nový barevný fotografický materiál od firmy Polaroid, a že v roce 1979 ještě “rychlá fotografie” neuměla zhotovit negativ.
Fotografická dokumentace byla úspěšná. Špatně čitelné texty na kožených páscích se povedlo zvýraznit natolik, aby znalec z oboru ručního písma se mohl pokusit písmo rekonstruovat. Obrysy písma zrekonstruované na pěti kožených páscích byly porovnávány s dostupnými abecedními normami z 2. poloviny 18. století. Bůhví, kdo znalcům Kriminalistického ústavu v zadání úkolu stanovil, že relikviář je z roku 1770. Tento zdánlivě nevýznamný detail zapříčinil relativní „neúspěch” závěrů písmoznalce. Svědčí o tom věta obsažená ve znaleckém posudku: “Texty na ostatních páscích se nepodařilo zčitelnit.” Naštěstí ale znalec do posudku zařadil graficky ztvárněné a zvětšené obrysy liter, které objevil i s pomocí fotografické dokumentace. Citovaný závěr písmoznalce není ostudou. Vždyť kriminalisté se denně nesetkávají s historickými texty. To je spíš práce historiků. Možná mohl být pečlivější, lze s odstupem let uvažovat, možná mu měl někdo poradit, že má zavolat historikům.
“A v tom je právě ten problém”, tvrdila po letech k „neúspěšnému závěru” písmoznalce z roku 1979 historička Dr. Marie Kostílková z Archivu Pražského hradu, která až v roce 1994 podruhé nalezla vzácný relikviář spolu se znaleckým posudkem Kriminalistického ústavu. “Kdyby se už tenkrát, poté co kriminalistické dokončili své zkoumání, někdo obrátil na historiky, asi by jsme rozluštili nápisy, jako se to povedlo po letech až mně z oněch fantasticky kvalitních fotografií kriminalistů”.
Práce expertů Kriminalistického ústavu však byla - přes dílčí “neúspěch” písmoznalce - důkladná. Materiál byl analyzován chemicky a vyhodnocen morfologicky, makroskopicky a mikroskopicky. Chemickým rozborem bylo zjištěno, že zelená barva nalezená na povrchu fragmentů kostí je zřejmě od měděnky, červené skvrny zřejmě pocházejí od pečetního vosku.
Antropolog se zabýval původem tří kostních fragmentů, které byly nalezeny v relikviáři. Po náročném zkoumání vyjádřil názor, že jeden z fragmentů kosti je velmi pravděpodobně lidského původu, jeden (nejmenší) je pravděpodobně živočišného původu a poslední se nepodařilo přesně zjistit.
Jaký byl další osud relikviáře?
“Po vrácení relikviáře z Kriminalistického ústavu (1979 - poz. aut.) byl uložen v Archivu Pražského hradu. Protože zde ale tehdy nebyly dobré podmínky pro archivování tak vzácných památek, jakým je třeba zmíněný relikviář, ten natolik zchátral, že cit. předměty pozbyly do roku 1978 na zřetelnosti. Nebýt tedy fotografií pořízených v Kriminalistickém ústavu, nikdo by si už na kožených páscích nic nepřečetl,” smutně komentovala stav této historické památky Dr. Kostílková. Paradoxem je, že znalecký posudek Kriminalistického ústavu, který byl objeven v Archivu Pražského hradu, je posledním a jediným originálem. Jakoby nestačilo, že k fotografiím v něm neexistuje díky použitému Polaroidu negativ. Je totiž běžnou praxí, že po pěti anebo deseti letech jsou podle služebního předpisu všechny znalecké posudky ústavu skartovány!
Píše se rok 1994 a chrám má zase jedno kulaté výročí. Právě plynulo 650. let od položení základního kamene gotické katedrály, této nevšední stavby světového významu. Stavby, která má velice úzké sepětí s historií země a jejíž kořeny leží dávno před středověkem.
“Až ve středověku je zřejmě třeba hledat vznik zmíněného relikviáře,” říká Dr. Kostílková, “neboť si myslím - s ohledem na několik požárů, které zachvátily v průběhu století Svatovítský chrám - že je klidně možné, že původně byl relikviář nikoliv ve věži, ale někde v základech. A do makovice byl dán při některé pozdější rekonstrukci chrámu,” dodává.
Tuto hypotézu se jen tak lehce asi nepodaří objasnit. A proto se do pokusu o upřesnění historie katedrály zapletli kriminalisté podruhé. V roce jejího 650. výročí byli Dr. Kostlíkovou požádání o přezkoumání původního znaleckého posudku a poskytnutí dalších možných informací. A to se stalo. Nové zkoumání už ale nepřineslo žádný převratný objev, ale potvrdilo závěry zkoumání minulého. Byly ale zadokumentovány nové objevy Dr. Kostlíkové stran rozluštění nápisů na relikviáři.
Jan Hlaváček, 30. 3. 1997 (nebylo publikováno), rev. 20. 4. 2008
